Kultura v covidovém roce 2021: Zátopek v kinech, nové album ABBY i Zlatý slavík pro Marka Ztraceného

Přesto se v něm neustále něco dělo. Ti, kteří nemohli vystupovat, tvořili nová díla, ti, kteří vystupovat mohli, si toho nesmírně cenili. Vznikla řada zajímavých děl, konaly se pozoruhodné akce a objevila se nová jména. Přinášíme shrnutí toho nejpodstatnějšího, co nám letošní kulturní dění přineslo.

Český filmový rok byl, pokud jde o domácí tvorbu, na špičce více než dobrý. Vzniklo několik děl, která mají šanci neproletět jako komety, ale zapsat se do zlatého fondu kinematografie.

Takový je Zátopek režiséra Davida Ondříčka, životní portrét outsidera, který dosáhl nejvyšších sportovních met, ale zároveň zůstal obyčejným chlapem. Václav Neužil s Marthou Issovou skvěle přiblížili nejen sportovní dráhu, ale i celoživotní vztah Dany a Emila Zátopkových a dopomohli filmu k Divácké ceně deníku Právo na karlovarském festivalu.

Trvalé hodnoty mají i dva animované filmy. Moje slunce Mad výtvarnice a režisérky Michaely Pavlátové vypráví příběh mladé Češky, která se vdala do exotického Kábulu. Film již získal Cenu poroty na největším festivalu animovaných filmů v Annecy a hlavní cenu v Guadalajaře, má nominaci na Zlatý globus a uchází se o Oscara.

Rodinný film Denisy Grimmové a Jana Bubeníčka Myši patří do nebe se ve výpravě, animaci a režii plně vyrovná zahraniční tvorbě a obsahově většinu z ní převyšuje. Potvrzuje to úspěšná světová premiéra v Annecy, vítězství na MFF v Šanghaji, prodej do nejméně 25 zemí světa.

Vedle těchto špičkových a několika velmi slušných děl se urodila i řada spíše průměrných nebo slabých, smutnou kapitolou jsou nadále romantické komedie. To už dali najevo i diváci, když na prvním místě návštěvnosti domácí tvorby není žádná z nich, ale tragikomedie Prvok, Šampón, Tečka a Karel Patrika Hartla, kterou v kinech vidělo více než půl milionu diváků.

Velký úspěch zaznamenal Mezinárodní filmový festival Karlovy Vary. Proběhl v posunutém termínu a s bezpečnostními opatřeními, přesto byl jeho ročník plně srovnatelný s těmi běžnými. Organizátoři navíc rozšířili aktivity o další akce, úspěch měl druhý ročník přehlídky Tady Vary i pilotní ročník Variací, které spojují filmové s hudebními zážitky.

Konaly se i další zavedené přehlídky, často však doplatily na to nejsmutnější v současné kinematografii, a to je drtivý pokles diváků. Podzimní týdenní přehledy mluví jasnou řečí, domácí i zahraniční filmy se pohybují v řádu desetitisíců, i jen tisícovek diváků. Necelých 160 tisíc za šest týdnů je velké zklamání pro Přání Ježíškovi Marty Ferencové, necelých pět tisíc za dva týdny je katastrofální výsledek Spielbergovy West Side Story.

Mohlo by se zdát, že lidé si v době zavřených sálů skoro úplně odvykli chodit do kina a dávají přednost online platformám. Jenže 16. prosince vybuchla očekávaná bomba, když si u nás Spider-Man: Bez domova připsal jen od čtvrtka do neděle 200 850 diváků.

Fanoušci nezklamali a nabízí se otázka, zda se právě fanouškovské série nestanou jedinými zachránci kin. Ale nepředbíhejme, příští rok, na který nejeden distributor plánovanou premiéru raději přesunul, dá jasnější odpověď.

Když Vladimír Mišík oznámil, že už nebude koncertovat, málokdo očekával, že tento matador české rockové scény nachystá další skvělé album. Po šesti Anděly oceněné kolekci Jednou tě potkám z roku 2019 vydal letos novinku Noční obraz. Natočil ji opět s kapelou Blue Shadows a pod produkčním dohledem Petra Ostrouchova. Výsledek předčil předešlý počin a bude zajímavé sledovat, jak moc bude v nadcházejících výročních anketách oceněn. Jeho emise byla jednou z největších hudebních událostí roku.

V dobré kondici se v něm ukázaly i další osobnosti. Vedle Mišíkova alba se s deskou Mohlo by to bejt nebe... připomenul Michal Prokop a Luboš Pospíšil poslal do světa sólové album Poesis Beat, na němž složil poklonu svým oblíbeným básníkům.

Nové desky, některé podařené více, jiné zase méně, letos nabídli fanouškům i zástupci mladších českých hudebních generací. Ewa Farna korunovala úspěšný rok, v němž se posadila na trůn jako Česká slavice, albem Umami, Tomáš Klus vydal nahrávku Cítím, Xindl X kolekci Terapie, Mirai, kteří se v anketě Český slavík stali nejpopulárnější skupinou, desku Maneki Neko, Kryštof Holywůd, Pokáč album Antarktida, Jelen zase Věci & sny.

Českým slavíkem se poprvé stal Marek Ztracený, který tak potvrdil, že se dostal do pozice výrazné, autorsky plodné a komplexně respektované osobnosti zdejší hudební scény.

Prodejně se přitom nejvíce daří hiphoperům. Pravidelné žebříčky IFPI prozrazují, že počiny Viktora Sheena, Nika Tenda, Yzomanidase, Ektora a dalších mají v tomto ohledu nejlepší výsledky.

Největší událostí ve světě pop music bylo vydání nového alba švédské popové skupiny ABBA. Stalo se tak po čtyřiceti letech a novinka se jmenuje Voyage. Podle členů formace je poslední v jejich diskografii. Kapela se v následujícím roce ještě tak trochu vrátí i na pódia. Její hologramy odehrají ve speciální hale v Londýně několik technologicky progresivních koncertů.

Šest let po svém předešlém počinu nazvaném 25 vydala nedávno novinku 30 britská zpěvačka Adele. Pokračuje na ní ve své osobní výpovědi, přičemž disponuje nadále skvělým hlasem i tvůrčím týmem, jenž dokáže napsat emotivní písně.

Britský písničkář Ed Sheeran vydal album =, ale tentokrát nebylo tak nadšeně přijaté jako jeho předešlé desky. Ceněná jsou i alba amerických Imagine Dragons nazvané Mercury - Act. 1, Sour od zpěvačky Olivie Rodrigo či kolekce Teatro D’Ira - Vol. 1 italské formace Maneskin, která letos v květnu zvítězila v soutěži Eurovision Song Contest v Nizozemsku a stala se z ní globální hvězda.

Podle žebříčku PollStar se v roce 2021 na pódiích nejvíce vedlo britským Rolling Stones. V Americe dokončili No Filter Tour, které začalo už v roce 2019. Za dvanáct odehraných koncertů vydělali 87,2 milionu liber (asi 2,572 mld. Kč). Druhým nejvýdělečnějším hudebníkem na pódiích je Brit Harry Styles.

Největší letní hudební festivaly u nás i v zahraničí letos většinou nebyly, případně proběhly v omezené míře. Pořadatelé koncertů netrpělivě vyhlížejí lepší časy, stejně tak samozřejmě sami zpěváci a muzikanti.

Divadlo má za sebou další složitý rok. Zatímco první rok pandemie přinesl šok z uzavření sálů, se druhým už se spojovala naděje na návrat k normálnímu provozu. Stalo se, ale jen na pár měsíců, až do konce minulé sezony se divadla už z přerušení provozu nevzpamatovala.

Divadlem tak naplno žily letní měsíce, kdy kromě tradičních festivalů hrály i soubory jindy dodržující prázdniny. Na pražském Výstavišti vzniklo šapitó Azyl78, v němž se kromě nového cirkusu střídaly i činoherní scény. A další soubory hrály i v létě na svých domovských scénách, anebo zahájily sezonu již během srpna.

I tak až do konce roku řešila většina divadel, jak do provozu stěsnat (někdy i třikrát) odložené premiéry s nově nastudovanými tituly. Vznikl nový fenomén „premiérového týdne“, kdy třeba plzeňské Divadlo J. K. Tyla uvádělo celý týden jednu premiéru za druhou. A heslo pražského Národního divadla Podzim patří divadlu se naplnilo vrchovatou měrou.

Nejcennějším ziskem posledního roku je poznání, jak moc divadlo potřebuje diváky a diváci divadlo. Hned po otevření hledišť se lidé začali vracet, a to přes nepříjemnosti, jakými jsou respirátor po celou dobu představení či nutná osvědčení o negativním testu či očkování.

Rok 2021 přinesl i nečekané změny. Svůj odchod z pozice šéfa Činohry Národního divadla ohlásil režisér Daniel Špinar, jehož od příští sezóny vystřídá režijní duo SKUTR. A před koncem loňské sezony rozbouřilo veřejné mínění vystoupení studentů DAMU s prohlášením Ne!musíš to vydržet o údajné šikaně a zneužívání studentů pedagogy. Kauza, která se táhne až dodnes s nevalnými a nejasnými výsledky na obou stranách.

I tak se ale rodily mimořádné inscenace. Za všechny zmiňme alespoň Brittenova Petera Grimese v brněnském Národním divadle, Buriana libereckého Divadla F. X. Šaldy nebo Cabaret Divadla Bez zábradlí. Ale našly by se samozřejmě i mnohé další. A to, že se podařilo zrealizovat festivaly jako Letní Letná, Divadlo 2021 v Plzni či Pražský divadelní festival německého jazyka se zahraniční účastí, lze pokládat téměř za zázrak.

Národní galerie Praha, coby hlavní instituce prezentace výtvarného umění, připravila v roce 2021 výstavu Snící rebelka malířky Toyen (od dubna do srpna byla ve Valdštejnské jízdárně), také expozici Falza? Falza! (od listopadu do května 2022 ve Valdštejnské jízdárně) zabývající se problematikou padělatelství. Kromě toho instalovala ve Veletržním paláci dvě stálé výstavy, Umění dlouhého století a 1918–1938: První republika.

Galerie hlavního města Prahy se zaměřila na dílo výtvarníků Františka Skály, Eriky Bornové a fotografa Antonína Kratochvíla, Museum Kampa udělalo soubornou prezentaci sochaře Vladimíra Janouška a pražská Galerie Villa Pellé představila současného tvůrce Pastu Onera.

Velký úspěch měly prezentace ruského avantgardního umění, kterou pořádala Alšova Jihočeská galerie od května do srpna v Hluboké nad Vltavou, a výstava Samota uprostřed davu: Charles Baudelaire a české umění v GASK Kutná Hora (trvá do ledna 2022).

Galerie moderního umění v Hradci Králové získala letos unikátní sbírku Karla Tutsche a na výstavě Pozdní intimita představila současnou českou fotografii. Moravská galerie v Brně se zaměřila na uměleckou skupinu Rafani, které zorganizovala v Pražákově paláci hned tři výstavy (od května do listopadu).

Aukčnímu trhu vévodil František Kupka, jehož cyklus 106 kreseb získal nový majitel na dražbě Galerie Kodl za 51,12 milionu korun, zatímco plátno malířky Toyen Cirkus se vydražilo (u Adolf Loos and Apartment Gallery) za 80 milionů a dílo stejné autorky Serenáda, opět u Adolf Loos and Apartment Gallery, získal kupec za 49 milionů.             (šíd)

Česká literární scéna byla v letošním roce ochuzena o několik akcí, nicméně ta nejprestižnější, Mezinárodní knižní veletrh a festival Svět knihy, se na pražském Výstavišti konala. V pořadí 26. ročník proběhl v neobvyklém zářijovém termínu. Jeho mottem bylo Můj domov je v jazyce, což se promítlo do řady debat, které se v rámci veletrhu uskutečnily.

Čestným hostem byla Francie, která představila návštěvníkům tvorbu svých autorů, například Muriel Barbery, Pénélope Bagieu nebo Jérômeho Bonnetta. Přijela literární hvězda Laurent Binet, autor románů HHhH, Civilizace či Sedmá funkce jazyka. Velká pozornost byla věnována dílu Milana Kundery, který Česko a Francii spojuje. Mezi zajímavé hosty patřil i David Mitchell. Veletrhu se zúčastnilo 288 vystavovatelů, navštívilo ho 34 tisíc lidí.

V říjnu se uskutečnil i Podzimní knižní veletrh v Havlíčkově Brodu. Festival Tabook v Táboře před svým letošním ročníkem oznámil, že si dá v následujících letech pauzu.

V češtině letos vyšel další román Milana Kundery Nevědění, který přeložila Anna Kareninová. V kinech byl uveden i filmový portrét tohoto významného českého spisovatele od Miloslava Šmídmajera.

Prodejním hitem letošního roku byla publikace Má cesta za štěstím, kterou před svou smrtí napsal zpěvák Karel Gott. První náklad byl brzy vyprodaný a tiskl se další. Publikum ale s gustem kupovalo či kupuje i knihy našich autorů Patrika Hartla 15 roků lásky, Aleny Mornštajnové Listopád, Karin Lednické Šikmý kostel 2 a další.

Z překladů se prodejně nejvíce dařilo povídkové knize Jo Nesboa nazvané Žárlivost a jiné povídky, Upálené od J. C Tudor, Pomalu hořícímu ohni od Pauly Hawkinsové, Tancuj, tancuj, tancuj od Harukiho Murakamiho a samozřejmě severským detektivkám. Jejich popularity už u nás sice není tak výrazná, pořád se ale dobře prodávají, zvláště novinky již u nás dostatečně populárních autorů.

Může se vám hodit na Zboží.cz: