Článek
I ve vedení Berlinale a ve skupinách, které vybírají soutěžní filmy, mají být stejnou měrou zastoupeni muži i ženy a pravidelně se bude zveřejňovat statistika, kolik žen a mužů se na pozicích režisérů, producentů nebo kameramanů podílelo na promítaných filmech.
Karlovarský festival je jedním z mála, který tento závazek nepodepsal, a jeho výkonný ředitel Kryštof Mucha ví velmi dobře proč.
Prezident festivalu Jiří Bartoška už před loňským ročníkem prohlásil, že v případě Karových Varů by takový závazek byl zbytečný, protože jeho tým je vyvážený naprosto přirozeně a bez kvót. Jak je to s výběrem filmů?
U nás to bylo vyrovnané od chvíle, kdy začal tým Jiřího Bartošky festival pořádat. Už tím, že v čele stáli on a Eva Zaoralová. A kdybychom měli nyní výzvu 50/50 podepsat, museli bychom několik žen propustit, protože v programové radě jich je víc než mužů. Faktem je, že v Americe, kde to všechno vzniklo, byly asi podmínky pro ženy mnohem těžší než u nás. My měli vždycky silné režisérky. Ale dodržovat uměle kvóty se nám zdá zbytečné.
Loni jsme po uzavření výběru filmů do soutěžní sekce Na východ od Západu zjistili, že tam je víc režisérek než režisérů, ale počítali jsme to až potom. Ostatně myslím, že žádná sebevědomá žena nechce dostávat zvláštní podmínky. Chce uspět svým dílem, ne pohlavím.
Jak to teď vypadá ve Spojených státech, kam pravidelně jezdíte?
Už na udílení Zlatých glóbů bylo patrné, že se situace trochu zklidňuje. Už nebyly tak plamenné projevy, ženy měly běžné večerní šaty a žádné výmluvné stuhy. Sice tam jedna z producentek vyhlásila, že se sama pro sebe rozhodla, že bude točit na střídačku jednou s režisérem a jednou s režisérkou, ale nic tak dramatického se už nedělo.
Proměňuje se v důsledku tohoto hnutí i obraz žen a mužů ve filmech?
Ano, a to vidím jako pozitivní. Na festivalu v Sundance bylo citelné, že silné ženské hrdinky se dostávají do filmů víc než v minulosti. Mužské protějšky dnes nejsou popisovány jako ubožáci, zločinci nebo úchylové, ale jako silní muži, kteří mohou žít vedle silných žen. Z toho jsem měl dobrý pocit.
Samozřejmě citlivost vůči tématu nezmizela, hned v první tiskové zprávě stálo, kolik je filmů od režisérů, kolik od režisérek, kolik od gayů a tak dále. To jsou ale informace pro diváky nepodstatné. Ty logicky zajímá, jaký je film.
Během Berlinale zařadil britský list The Guardian karlovarský festival mezi šest nejlepších evropských filmových festivalů. Co, kromě příjemného pocitu, to pro vás znamená?
Máme opravdu velkou radost, protože to signalizuje, že jdeme správným směrem. Našli jsme festivalu pozici, která je ve světě rozpoznatelná. Jsme ve společnosti Cannes, Benátek, San Sebastianu a u každého z nich je uvedeno zdůvodnění. My jsme podle listu nejlepší festival pro filmové fanoušky, protože se koná v krásném prostředí, vstupenky jsou cenově dostupné a atmosféra je neopakovatelná.
Čím jsou dnes festivaly podle vás významné?
Myslím, že získávají na důležitosti, protože filmů je ohromné množství, distribuce je naopak omezená a festivaly jsou mnohdy jediným místem, na kterém může být řada snímků k vidění. Navíc dnes diváci vidí až příliš mnoho filmů na počítači nebo na telefonu a festival je vrací k tomu původnímu společnému sdílení a prožívání zážitků.