Článek
Cenit je třeba odvahu, se kterou ostravští na pódium vyrazili. Přestože nepřipravili žádné dechberoucí choreografie, mnohdy se spíše po velkém jevišti chaoticky producírovali, působili poměrně sebejistým dojmem jako staří mazáci. Patent na to po tolika letech existence jednoznačně mají, v Tesla Areně to byl pevný záchytný bod pro celou show.
Kryštof se mohl především opřít o své písničky. Hity jsou nejen ty starší, ale stávají se jimi i ty z novinky Jeviště. Příjemně nakažlivý je její – v porovnání s předešlými alby – optimismus. Navíc se Richard Krajčo v Praze vzepnul k solidnímu pěveckému výkonu a v tomto ohledu uspěl.
Tahle formace je schopna hrát písničku za písničkou tak, aby publikum pokaždé vědělo, o co kráčí, jaké má vznik skladby pozadí, ke kterému albu náleží, do které doby či případně k jakému filmu patří. Páteční koncert rovněž opětovně ozřejmil sílu těchto skladeb – melodická nápaditost, neškodlivý sentiment, jemnost podání, instrumentální zručnost, dar Krajčova pěveckého vyprávění.
Nevyvážený zvuk
V Tesla Areně se ale v nových skladbách překonávaly podpůrné elektronické zvuky. Zejména první tři písně (před převzetím zlaté desky za počin Jeviště) zcela uchvátily a člověk měl až pocit, že kapela na pódiu vůbec nehraje. Postupem času se poměr živého a neživého hraní srovnal, přesto zvukový nápor v novinkách poněkud přehlušoval skromnost některých starších písniček.
Ke zvuku ještě jednu poznámku. Že byl potichu předskakující Xindl X s kapelou, který ukázal neoddiskutovatelnou chytrost svých písniček patřících nicméně do poněkud jiných koncertních prostředí, nebylo vzhledem k jeho roli překvapující. Že se ale dalo bez zvýšení hlasu v hale dobře hovořit se sousedem před dva lidi i při vystoupení hlavních hvězd, bylo zarážející. Kryštof byl v pátek potichu, což bohužel přispělo k tomu, že dojem z koncertu byl i přes postupně gradující dramaturgii rozpačitý.
Nepříliš dobře byla využita též zadní projekce. Leckdy jen různě tančící symboly podpořené klubovými barvami sponzora celého turné působily nedotaženě. Dost dlouho chyběl záběr na kapelu. Vidět totiž stále na velkém plátně zpoceného a pilně pracujícího Richarda Krajča za mikrofonem je vzhledem k jeho popularitě suvenýr, který by si měl každý fanoušek z koncertu odnést.
Kryštofu patří body za dobré písničky a odvahu, s jakou do tak velkého koncertu šel. Vzhledem ke svým úspěchům na to má větší mandát než kdokoli jiný. Pochybnosti pramenily z nezkušenosti v ovládnutí velké koncertní plochy i s velkou produkcí. Není totiž jinak pochyb o tom, že tahle kapela respektuje slovo pop a umí se v něm na zdejší poměry velmi dobře pohybovat.