Krvácející hostie i tajemství mešních vín. Plzeňské muzeum si posvítilo na symboly poslední večeře Páně

Hned první odpověď je jednoduchá: na barvě ani procentech nezáleží. „Používá se převážně červené víno, ale může být i bílé nebo růžové,“ řekl Novinkám spoluautor výstavy Luděk Krčmář.

„Nikdy to pořádně rozlišováno nebylo, záleželo na tom, co bylo ve své době oblíbenější,“ dodal. Dříve převažovalo červené, v baroku začalo vítězit bílé, a to z poměrně prozaických důvodů - snáze se čistily kalichy.

Petr Parlásek, druhý z autorů expozice, doplnil: „Některé církve uznávají i ovocné víno, u nás to ale není zvykem. A třeba v Americe podávají dětem místo vína vinnou šťávu.“ Časy, kdy potřebné hrozny rostly pouze v klášterních vinohradech, jsou dávno pryč.

„To již nehraje roli. Nikde ani není psáno, že to musí být třeba z vinice na jižní straně. Může jít o různé sorty a mohou se i míchat. Mělo by to však být biovíno, které není sířené ani doslazované, bez přidávaného cukru, jen přírodní,“ zdůraznil Parlásek. A nesmí být zkyslé, žádný ocet.

Výrobci mešních vín musí mít od církve potřebný certifikát, jejich produkt se ale v „krev Kristovu“ promění až během liturgického obřadu. Stejně tak se z placičky nekvašeného chleba stane „tělo Páně“.

S hostiemi je spojena řada příběhů. „Například zázrak v Hostouni, kde mělo dojít ke znesvěcení několika hostií židovským obyvatelstvem - probodali je nožem a vytryskla z nich krev,“ připomněl Krčmář jednu z legend z patnáctého století. Viníci skončili na hranici a na místě vzniklo významné poutní místo. „Dnes už však neexistuje,“ dodal Krčmář.

Další příběhy jsou méně morbidní - zloději vykradli kostel i s obřadním náčiním a hostie prostě vyhodili. Tam, kde se je podařilo nalézt, vyrostla další poutní místa.

Top exponátem výstavy je kalich z konce patnáctého století. „Ještě nebyl nikdy vystavený,“ upozornil Krčmář. „Patří zdejší farnosti a je to jeden z nejcennějších středověkých kalichů v Čechách,“ doplnil.