Krutá vize sebevražedné budoucnosti podle Suzanne Collinsové

Na troskách někdejších Spojených států amerických vyrostl stát Panem, složený ze supermoderního bohatého Kapitolu a dvanácti utlačovaných krajů. Bývalo jich třináct, ale právě třináctý byl po vzpouře proti centru vyhlazen. Od té doby se každoročně konají tzv. Hry hladových, které jsou prostředkem k ovládání novodobých poddaných. Každý kraj losuje chlapce a dívku, kteří jsou v monstrózní televizní reality show nuceni bojovat o přežití.

Po vzájemném vyvražďování soutěžících prostředky z doby kamenné zůstane vítěz, který je hýčkán jako před mnoha tisíciletími olympijští vítězové v Řecku.

Takový je osud šestnáctileté Katniss, živící se zakázaným lovem zvířat. Dobrovolně se přihlásí v okamžiku, kdy je k sebevražednému boji vybrána sestra. Do hry „spadl“ i pekařův syn Peeta, jako Katniss rovněž z nejzaostalejšího, dvanáctého kraje. Oběma je souzeno nejdříve se předvést před moderátory v Kapitolu, získat si sponzory a podporovatele, pro něž je hra vítaným zpestřením existence v přebytku.

Collinsová, která se narodila v roce 1947 v New Jersey, zabývající se scenáristikou a komiksy, slavila v roce 2008 s Arénou smrti velký úspěch. Vyprávění samotné Katniss, která se musí vypořádat mj. s farizejstvím pořadatelů, dopřávajících mocnému Kapitolu zábavu spojenou s pocitem absolutní moci nad životem a smrtí, zaujalo nejenom dětského, respektive dospívajícího čtenáře. Vizí pokračující v orwellovském světě oslovila autorka celou veřejnost.

Apokalyptická vize boje o život, kde se neztratí projevy přátelství, lidskosti a nakonec i výhonky lásky, byla natolik úspěšná, že v ní Collinsová pokračovala v dalších dílech: Catching Fire (Chytání ohně, 2009) a v dubnu 2010 třetím dílem Mockingjay (Ironik). Jistě se po úspěchu Arény smrti dočkáme i těch.