Článek
Novější variace využívá po sedmnácti letech stejný recept jako slavný předobraz, jen je natočena s novými herci a v jiném místě. Místo letního kempu, kde kdysi Patrick Swayze jako Johnny tančil s Jennifer Greyovou alias Baby, se ocitáme na Kubě roku 1958 v předvečer revoluce.
Mimochodem Patrick Swayze se na okamžik mihne i v tomto novém filmu, zahraje si zde jakéhosi tanečního mudrce, který ve správné chvíli prozradí hlavní hrdince Katye, jak na to - myšleno na tanec.
Nudné bezpečí i vášeň na pozadí revoluce
Rodina americké sedmnáctileté dívky Katye (Romola Garai) přijíždí do Havany v čase, kdy tam začíná historie pochodovat závratným tempem.
Její život je zatím tak nudný, jak jen dovede být v bezpečí a pod dohledem ostražitých rodičů (John Slattery, Sela Ward), naplněný školním studiem, studem před muži a posměchem v lásce zběhlejších spolužaček.
Katye se ovšem příliš nezajímá o prostředí bělošských vrstevníků a rozmazlené mládeže z dobře zajištěných rodin, naopak postupně podléhá kouzlu číšníka a pouličního kubánského tanečníka Javiera (Diego Luna). A když nechce vyslyšet dobře míněné rady své rodiny a postaví si hlavu, je na sentimentální lásku i na noci a dny naplněné nejen tancem, zaděláno jako na sladkou bábovku.
Kubánské prostředí je proti prvnímu filmu dekadentnější - a hříšnější. V krizi se zmítající země s nejistými vyhlídkami je však nanejvýš jen dráždivou kulisou. V lidovém klubu La Rosa Negra se polonahá čokoládová těla svíjí v přítmí jako hadi ve svém klubku, o budoucnosti se vedou školometské a pitomé promluvy a není se co divit, že si diváci filmu raději užívají taneční čísla salsy, která dovedou rozproudit krev všech přihlížejících. Čím více se tancuje a méně mluví, tím lépe.
Přestože se oba hlavní hrdinové potí na parketě, tisknou se k sobě a rukama kloužou po svých tělech, jejich smyslném splynutí už není tolik erotismu a napětí, jaké kdysi dovedl vyvolat Swayze s Greyovou.
Nepřesvědčiví hlavní představitelé
Nepříliš známý herecký představitel Mexičan Diego Luna (známe jej i z filmu Frída) je jen zlobivým chlapcem z ulice, s hezkou tvářičkou, jaká dojme srdce nezralých dívek i sentimentálních babiček. To kdysi Swayzův taneční instruktor, který navštěvoval zámožné paničky i na hotelových pokojích, byl přeci jenom o poznání mužnější, vyzařoval nemravnější sexualitu, byl větší macho - a i větší zasvětitel.
Herečka Romola Garai je k Lunovi při tanci trochu moc velká, vedle něj příliš vyspělá a k probouzející se kočičce má daleko asi jako americký republikán ke kubánskému režimu.
Největší slabinou filmu je špatné rozepsání charakterů, jsou trochu příliš ploché i na film o lásce a tanci.
Připomínají méně povedený a uspěchaný televizní slaďák, kterému chybí švanda a kouzlo hry. Slabý je tu i záporňák - a to už je co říct - bělošský sok v lásce James (Jonathan Jackson), který od poloviny filmu pouze rozpačitě statuje. Vyumělkované je i hořkosladké finále filmu s dvěma vrcholy, národní taneční soutěže a tanečního extempore v La Rosa Negra.
Přesto příběh, který vypráví o tom, jak zabavit mladou holku, naučit jí tancovat, vzít si její panenství a přitom se do ní bláznivě zamilovat, jistě potěší leckteré láskychtivé srdce.
Takový divák by si ale neměl zapomenout do kina vzít balíček kapesníčků navíc.
Hříšný tanec 2: Havanské noci
Režie: Guy Ferland, scénář: Ronald Bass, Christine Wayne, Pamela Gray. Hrají: Romola Garai, Diego Luna, Mika Boorem, Polly Cusumano, John Slattery, Sela Ward, Jonathan Jackson, René Lavan, Patrick Swayze.