Článek
V deseti kapitolách se přesto čtenář dozví mnoho osobního ať už o Krobotově vztahu k rodákovi ze Zábřehu na Moravě Janu Eskymo Welzlovi, beatníkům, nebo herectví. Ale jen za podmínky, že s chutí přistoupí i na mystifikační hru a přijme literární koláž poznámek, úvah, povídek či útržků scénáře jako jeden z mnoha pohledů, který autor mohl v danou chvíli o sobě nabídnout.
Objevovat v ní pak může hlavně cestu k divadlu, již ušel chlapeček z Jeseníků, fascinovaný rozhlasovým pořadem o českém polárníkovi.
Titul knihy souvisí s úvodní kapitolou věnovanou Welzlovi, která formálně připomíná rozpracované poznámky a kde autor vybrané pasáže střídavě doporučuje spíš číst, nebo raději spíš nečíst, podle toho, jestli je ohodnotil jako dobré, možná vtipné, anebo nudné.
V útržcích svých vzpomínek na režiséra Jana Grossmana, s kterým jako začínající divadelník spolupracoval v 70. letech v Chebu, pro obecenstvo zase formuloval životní poučky jako „Nauč se být sám“ nebo „Nedělej ksichty“, jejichž seznam vrcholí pátou – „Někdy jsou poučení k ničemu“.
Humor a hravost
V dopisech adresovaných herečce Meryl Streepové se coby maďarský režisér Viktor Hunyády pouští do obdivné polemiky o jejím interpretačním uměleckém přístupu, zatímco v listech určených profesoru Ivanu Vyskočilovi, představiteli autorského divadla a improvizace, se následně svěřuje, co mu odpověděla Liv Ullmannová.
Obal knihy
Zřejmá snaha vyhnout se sepisování memoárového textu a sdělovat v něm své životní a umělecké pravdy se tak vtipně proměňuje v koncept poeticky poťouchlé knížky, kdy čtenář za autorovou schopností zasmát se sám sobě tuší i zdráhání podílet se na něčem, co by případně mohlo začít směřovat k výkladu sebe sama a k vytváření vlastního veřejného obrazu.
Humor, hravost a mystifikace jsou tedy v této prvotině i pojítkem mezi upřímnou otevřeností a neustálým pochybováním o sdělovaném a představují tvůrčí princip, s nímž se autor snaží vystihnout to důležité, ale obtížně uchopitelné.
Patří tam mimochodem i jeho už zmíněné zaujetí osobností Eskyma Welzla, které už brzy vyústí v další umělecký pokus: animovaný dobrodružný film pro kluky a jejich tatínky, polárníkovým osudem jen volně inspirovaný.
Na celkem 261 stranách to samozřejmě není ani zdaleka všechno. Leckoho zřejmě autor překvapí letitou existencí Svobodné republiky Králický Sněžník, o níž dodnes patrně nemají tušení ani mnozí její obyvatelé, nebo potěší povídkami o Kvapilíkovi či Brianu Jonesovi, který představuje jakési dospělé vtělení Kryštůfka Robina rozmlouvajícího s Medvědem.
Obzvlášť rozhovory těchto dvou bylo milé číst, a tudíž se doporučuje (samozřejmě nejen kvůli nim) nedbat titulního doporučení a knížku otevřít.