Kristýna Ryška: Lesbické scény jsou snazší, není v nich sexuální pnutí

Postava Ireny Maškové, dcery majitele obchodního domu Zlatá labuť, u diváků boduje. Sebevědomá podnikatelka, skrývající ženskost a empatii pod slupku tvrdosti, má mnoho poloh. Jak se vám hraje?

Podobnou roli jsem ještě neměla. Postava Ireny se mi hraje skvěle právě proto, že její charakterové rysy jsou výrazné, v mnoha ohledech je velmi troufalá. Navíc jsem si ji mohla trochu načrtnout sama, mám dost volnosti, tudíž se mi v tom dobře pohybuje.

Seriál rozkrývá téma lesbického vztahu. Vzhledem k tomu, že se jeho děj odehrává v období první republiky a počínajícího protektorátu, se to zdá být odvážné. Znám případy, kdy lidé svoji opačnou orientaci dosud tají. Co si o tom myslíte?

Jde o jisté pokrytectví doby. Na jednu stranu se dnes v každém velkém snímku ukazují homosexuální vztahy, což souvisí i s tím, že musí být zastoupeno každé etnikum. A na druhou stranu se děje pomyslný lynč na lidi, kteří tak v soukromí žijí. Já doufám, že je to něco, co už pomalu mizí.

Lidé s opačnou orientací se stále ještě někdy obávají, aby nepřišli o blízké, o zaměstnání. Je to dáno i tím, že doba, kdy chodili na „léčení“, převýchovu, není až tak dávná. Pořád mezi sebou máme pamětníky, kteří tuhle dobu zažili.

Irena prožívá milostný vztah s prodavačkou Alenou utajeně. Už jste někdy hrála podobnou roli?

Určitě ne v takovém rozsahu jako tady, pokud ano, šlo jen o náznak, nejednalo se o takto exponovaný vztah.

Ireninu lásku ztvárňuje herečka Simona Lewandowska. Obě představujete zamilované ženy přesvědčivě. Spolupracuje se vám na intimních scénách bez problémů?

Jde to úplně v pohodě. Simona je podle mě jeden z velkých talentů, je opravdu senzační a skvělá i jako člověk. Nebyl mezi námi žádný ostych, možná jen trošku počáteční. Myslím si, že se máme mile, upřímně rády. Není mezi námi křeč, scény neprožíváme na jiné úrovni, než bychom měly.

Máte za sebou coby herečka i milostné scény s muži. Jak moc rozdílný přístup musíte volit v případě partnerky?

Já na tohle vůbec nemyslela, přišlo mi, že je to jedno. Jde o dvě osoby, které se milují. A v tu chvíli, co? Pusu má stejně jako chlap. V tomhle je mi to technicky úplně jedno. Cit a věci okolo doplníte stejně, jako když herecky pracujete s jinou postavou, s jinou emocí, prostě je to úkol a nepřipadal mi nijak složitý.

Nejsou intimní scény s ženou pro herečku nakonec snazší?

Ano, máte pravdu. Snazší v tom ohledu, že mezi námi není sexuální pnutí. Neříkám, že s mužem by bylo, ale existuje ta možnost, proto nastupuje větší ostych, stud. Se Simonou nejsem nervózní. Když hrajete roli s milostnými scénami s mužem, tak se vás to osobně dotýká, protože je to něco, s čím máte zkušenost. Funguje tam tělesno a musíte se víc hlídat.

Dobové kostýmy vám sluší. Jde o originály, které sbírá kostýmní výtvarnice Zlaté labutě Michaela Horáčková Hořejší, nebo byly ušity na míru?

Je to tak i tak. Nosím pár kousků, které má Míša ve své obří sbírce, jsou to americké originály. Některé oblečení bylo ušito podle návrhů z amerického Vogue přímo na mne. Míša mě má v oku do té míry, že když teď přicházejí další kostýmy, protože Irena je velká parádnice, tak nemusí probíhat žádná zkouška.

Některá saka nebo halenky se dají zakoupit v běžných prodejnách, v řetězcích, což mě překvapilo. Míša má neobyčejný dar, dokáže oblečení úžasně zkombinovat. Působí pak naprosto autenticky, dobově.

Zdá se, že móda z 30. až 40. let 20. století je opět aktuální. Jak jste si užívala i ostatní prvorepublikové doplňky? Třeba mašle ve vlasech?

No tohle není zrovna pohodlná ozdoba, protože mě vždycky tlačí, ale to jsou drobnosti. Teď jsme třeba zařadili do druhé série takové polokloboučky, ty se mi moc líbí, dodávají šmrnc.

A co šperky?

Jde o bižuterii, i když nosíme pár cenných spon a broží z Míšiny sbírky. Vždy nám nahlásí, o jakou se jedná značku. Ale jak se v tom neorientuju, značky zapomenu. Akorát v ten moment, kdy o tom mluví, nadzvednu obočí a jen vzdychnu.

Žijete v Rožnově pod Radhoštěm, máte syna Toníka, kterému v červenci budou tři roky. Na natáčení dojíždíte do Prahy. Je to hodně náročné?

Je, nebudu říkat, že není. Nějak jsme si v tom našli systém a psychicky to už dávám.

Nepřepadají vás občas pocity, že jste měla ještě počkat a zatím přijímat menší práce? Nepouštět se do projektu, kde hrajete v každém díle?

Nelituji toho, že jsem nabídku přijala. Nejde o práci na několik let, ale na omezenou dobu. Až skončí, zase se trošku uskromním a budu víc maminka než herečka. Zatím jsem neměla příležitost hrát pravidelně v seriálu, který běží v hlavním vysílacím čase na obrazovce jednou týdně. A navíc v dobové záležitosti, což jsou všechno faktory, které mému rozhodnutí pomohly.

Před porodem jste se věnovala divadlu. Nestýská se vám po jevišti?

Musím říct, že se mi nestýská, mám co dělat. Naopak se mi trošku ulevilo. Člověk není v takovém tom permanentním zápřahu stálého zkoušení, kdy prožíváte nervozitu, jak to dopadne. Odpadnutím divadla se mi uvolnil jakýsi sektor. Neříkám, že na návrat k divadlu nedojde, ale zatím by to ani logisticky nešlo. To by se divadlo muselo hrát ve vlaku, kde teď trávím hodně času.

Kdysi vás v seriálu Ulice proslavila role They Nekonečné, tehdy jste ještě působila pod dívčím příjmením Maléřová. Od té doby se z Maléřové stala Podzimková a v roce 2022 Ryška. Asi se změn nebojíte?

V tomhle ohledu určitě ne, změna je život. Člověk přece nebude setrvávat tam, kde mu to nevyhovuje. Vnímám tyhle změny jako naprosto přirozené posuny, na kterých nevidím nic vybočujícího. Načasování změny jména přišlo šikovně právě s rolí Ireny Maškové. Hodně lidí mě začalo registrovat až teď, Podzimková pro ně neexistovala, znají mě až jako Ryšku.

Když jde o přirozenou věc pro mne, tak ji tak vnímá i okolí. Kdybych kolem toho dělala nějaké tanečky, bude to asi horší. Prostě se jméno Ryška objevilo v titulku, chytlo se a žije svým životem. Vlastně jsem ani neměla pochyby, jestli by to nemělo být jinak.