Článek
Ovšem tak to asi autor, byť sám je kytarista, nemyslel. V rozhovoru uvedl, že kreslí světlem a vytváří neexistující svět pouze pro danou chvíli. Právě v této větě by mohlo tkvět tajemství onoho názvu. Díky fotografické technice zkrátka vytváří klamnou nebo maskovací clonu, která sice na první pohled mate, ale vytváří krásnou, i když neuchopitelnou iluzi.
Takovou, jakou vidíme na díle Stardance. Dvě krásné nahé dívky spolu tančí v temně modré mlze, skrz kterou probleskují desítky světel. Je to tanec mezi hvězdami jako o Valpuržině noci, rej čarodějnic vytvářející mystické tajemno.
Guns and Roses už je mnohem realističtější a také naturalističtější. Černobílé stíny květin a čepelí nůžek kontrastují s barevným a opáleným nahým tělem mladé dámy, na němž je nejvýraznějším bodem její tmavý klín. Podobnou stínohru rozehrál autor na Jungle Calling. Velkoformátový snímek je „jen“ černobílý, ale vůbec mu to neubírá na interesantnosti. Nahé tělo komunikuje nonverbálně se svým stínem, celý dialog je lemován propletencem dalších černých stínů, které evokují prales nebo nebezpečí městské džungle.
Že lze do na první pohled seriózní umělecké disciplíny dostat i kus pravého zemitého humoru, dokazuje Love me harder, barevná fotografie nahé slečny, která má na podbřišku vytetovaný slogan, jenž dal jméno celé práci. Centrální figura je pak nahoře a dole zarámována lidovými motivy, takže to vypadá, jako kdyby stála krasavice před sklípkem někde na jihu Moravy a lákala vnadami kolemjdoucí návštěvníky a turisty.
Pokud bychom měli Spinozovu tezi o tom, že svoboda je poznaná nutnost, aplikovat na autorovu tvorbu, je třeba ji chápat jako svobodu každého dívat se na nahé tělo, nebo si zakrýt oči. A nutné je poznat, že lidské nahé tělo je neodmyslitelnou a přirozenou součástí našich životů.
Může se vám hodit na Firmy,cz: