Článek
Klasik americké prózy stvořil mnoho románových postav. Jedna z nich nejzřetelněji zrcadlí autorovo téma, tj. proměny středostavovského Středoameričana na pozadí politických zvratů země, a její jméno budou i čeští čtenáři patrně znát. Je to Harry Angstrom, bývalá středoškolská basketbalová hvězda s rychlýma nohama (proto přezdívka Králík), velký hrdina v malém městě Breweru v Pensylvánii.
Králík kličkuje životem, utíká, ale autorovi neuteče. Updike se k němu opakovaně vrací. Začalo to románem Králíku utíkej!, který se odehrává koncem padesátých let minulého století. Harry je šestadvacetiletý ženáč, všední existence s nevábnou budoucností. Z bývalé slávy mu zbyl nějaký ten pohár a sportovní bunda střední školy. Kniha končí působivým obrazem: Králík utíká ulicí… Od čeho? Kam?
Králík se vrací – druhý díl Updikovy tetralogie (nedávno ho vydala Paseka ve výborném překladu Miroslava Jindry). Píše se rok 1969 a je tu jiná Amerika: všude vlezlá televize, drogy, květinová promiskuita, vietnamské trauma, černá rebelie. Manželka Janice odchází s náruživým Řekem Stavrosem, čtrnáctiletý syn Nelson si nerozumí s otcem, jenž nerozumí sám sobě a jehož krátké soužití s osmnáctiletou divokou Jill a s černošským věčně zhuleným vizionářem Skeeterem nemůže dopadnout jinak než tragicky.
Ve falešném happyendu se Janice vrací domů a běh románu se zastaví v motelu s příznačně ironickým názvem Bezpečný přístav. My jsme vážně manželé, věřte mi, říká Harry recepčnímu. To jste na svatební cestě, jo? Rovnou ze střední školy? pošklebuje se recepční… protože Harry má na sobě tu slavnou sportovní středoškolskou bundu, která mu kupodivu ještě pořád padne. Na to je pyšný.
Ale jinak se všechno nějak zvrtlo.
Román by mohl končit vonnegutovsky: Tak to chodí. Končí však otázkou: V pořádku? Odpověď nechává Updike na čtenářích. A já ještě dodávám, že u nás to pořád ještě chodí tak, že třetí díl, Králík je bohatý, vyšel česky už v roce 1990.