Článek
Kosta totiž ztělesňuje jeden z vyhraněných typů své generace. Takových typů bylo několik a většinou byly silně ovlivněny prostředím, z něhož vyšly. Jiří Kosta se narodil a vyrůstal v pražské židovské rodině hlásící se k německé národnosti. Děti chodily převážně, ne však výhradně do německých škol, jejich výchova byla bilingvní.
Nástupem nacismu sílil v Kostově rodině trend integrace do českého národa, což vyústilo 1945 přihlášením se k české národnosti. Otec, profesor německého gymnázia ve Štěpánské ulici, byl zároveň novelistou a překladatelem a patřil k protagonistům intelektuální levice. Pod jeho vlivem se i Kosta orientoval doleva a tato tendence ještě zesílila v prostředí kryptokomunistických organizací Freie Jugend a Mladá kultura. Jako jeden z hrstky šťastlivců přežil trasu Terezín - kladenské doly - Osvětim - pochod smrti. Přežili jakoby zázrakem i všichni členové rodiny a všichni vstoupili do komunistické strany.
Radost z nabyté svobody však netrvala dlouho, otec a matka byli několik let protiprávně vězněni. Jiří jako absolvent Vysoké školy obchodní se dlouho nemohl uplatnit ve své profesi, nakonec se však po setkání s Otou Šikem stal členem jeho týmu. Srpnová invaze ho postavila před osudové dilema, které řeši exilem. Svou profesní dráhu završil jako profesor univerzity ve Frankfurtu nad Mohanem.
Sametová revoluce mu umožnila, aby svou společenskou aktivitu rozložil mezi svůj starý i nový domov. Je až neuvěřitelné, kolik dramat se vejde do jednoho života. Kosta píše jen o tom, co sám viděl a zažil. I tak ale podává jeho kniha z daného zorného úhlu ostrý pohled na dějiny naší země ve 20. století.
Jiří Kosta: Život mezi úzkostí a nadějí Paseka, 168 stran