Hlavní obsah

Kosheen jako ztracená řeka

Novinky, Jaroslav Špulák

Dobrovolnosti se meze nekladou. Kosheen se na svém druhém albu Kokopelli (debut Resist vyšel v roce 2001) vzdali hudebního směřování z minulosti a nastolili hlas současnosti. Jako by chtěli definovat situaci v hudebním průmyslu.

Foto: Josef Zajíc

Účastníky již 5. setkání dobrovolníků přivítala vedoucí DC ADRA Ostrava Ing. Dagmar Hoferková.

Článek

Resist uspěla coby taneční drum´n´bassová sbírka s mnoha zachycenými náladami. Aktuální deska nabízí především rockový základ. Do něho se vlévá řeka rozhlasového (hitparádového) popu i potůček tanečních prvků z let minulých. Nevykazují ovšem pospolu takové spektrum nálad jako v minulosti.

Britská trojice si uvědomila probíhající krizi taneční hudby. Aby se jí vyhnula, přijala do zvuku spektrum kytarových zvuků a nechala zpěvačce Sian Evansové prostor pro rozhlasové žonglování. Ta jej bohužel nedokázala využít. Její projev je šedě tuctový a právě u něho začíná svízel desky Kokopelli. Kytarový nátlak je bez něho samoúčelný.

Kosheen tak trochu objevili Ameriku, jež na mapě dávno je.Odhlédneme-li od skutečnosti, že desak byla realizována bez hudebníků z masa a kost, na vymoženostech technologií, rámci rockpopového středního proudu nenabízí nic víc než průměrné písničky, z nichž si lze jednu dvě pár hodin zapamatovat (především singlovou All In My Head, snad také Avalanche, nicméně zbytk splývá ve zpěněnou řeku ztrácející se ve velikosti světa.

Související témata:

Výběr článků

Načítám