Článek
Vaše klipy jsou občas docela provokativní. Provokujete ráda?
Mým cílem není provokovat. Snažím se být maximálně upřímná a otevřená v tom, co a jak říkám. Věřím, že takováto upřímnost je v umění nejefektivnější, tímto způsobem jsme se rozhodla komunikovat. Nemyslím si, že zastávám nějak extrémní pohledy, ale jazyk, který používám, abych se vyjádřila, může být pro některé lidi extrémní.
Nemyslím si, že lidi pobuřuje hlavně, CO říkám, ale především to, JAK to říkám - zcela otevřeně, občas bez studu. Řekla bych spíš, že provokace je vedlejším efektem mé umělecké práce.
Maria - Awaria se zabývala sexualitou. Bylo to poprvé, kdy se v polské hudbě odvážila žena zpívat tak otevřeně o erekci a zpívala nahlas: Chci dělat lásku.
Jste rebelka?
Jsem svobodná osoba a sama jsem se rozhodla, co budu dělat se svým životem. Nepotřebuji k tomu Boha a necítím se dobře v žádné „kmenové“ komunitě, která na mě nějak tlačí. Za takovou svobodu se platí a já její cenu znám velmi dobře. Ale rozhodla jsem se platit, abych mohla být šťastná.
Vnímáte tlak konzervativní části polské společnosti, především katolíků po vydání desek Maria - Awaria a Jezus Maria Peszek?
Někteří lidé mě milují a jiní mne nenávidí. Mezitím není nic. Maria - Awaria se zabývala sexualitou. Bylo to poprvé, kdy se v polské hudbě odvážila žena zpívat tak otevřeně o erekci a zpívala nahlas: Chci dělat lásku. Bylo to velké a katolické kruhy z toho nebyly šťastné.
Jsem odlišná a jsem za to ráda.
Ale bylo to album Jezus Maria Peszek, které nejvíce šokovalo publikum. Bylo naprosto nekompromisní, odvážné a extrémně palčivé. Pohnulo posluchači, dotklo se jich na dřeň. Někteří se cítili osvíceni, jiní cítili vztek. Každý cítil něco.
Myslím si, že to bylo kvůli tomu, že se Jezus Maria Peszek zabývala náboženstvím, polskou identitou a tradičními společenskými rolemi. Někteří Poláci mě oslavovali jako hlas generace a další mě označovali jako veřejného nepřítele.
Je nebezpečné provokovat současnou polskou společnost?
V Polsku není nebezpečné provokovat, ale je docela bolestné být odlišný a je ještě mnohem bolestnější to říci nahlas, říci „ano, jsem odlišná a jsem za to ráda“.
Potřebuje Polsko změnu?
Polsko se už mění, ale ne tak rychle, jak bych si přála. Ta změna je velká, ale bude to trvat nějaký čas, než se zbavíme všech dějinných ran, které měly tak hrozný vliv na naši mentalitu. Polsko je divná země. Současně ji miluju a nenávidím.
Jsme plní komplexů a máme skutečně problém s osobní svobodou. Jsme připraveni zemřít pro svobodu, položili bychom svůj život za naši zemi nebo za svobodu jiné země, ale je pro nás těžké existovat, když nikdo od nás takovou oběť nežádá. Je těžké být svobodný v době míru.
Může umění změnit společnost?
Věřím tomu, ale chtěla bych jasně říci, že mým cílem není změnit polskou společnost! Mým cílem není změnit nikoho! Jen sdílím své názory. Sdílím své názory na ty nejdůležitější existenciální otázky, někdy velmi intimní a osobní, jako je plození, nebo co si myslím o Bohu, co si myslím o právu jedince ukončit svůj život, nebo co pro mě znamená dnes patriotismus a že odmítám zemřít za svou vlast.
Jak skládáte písně? Začínáte od textu?
Nejprve přijdou s ideou celého alba. Když cítím, že je dost silná a jsem na to připravená, začnu si psát témata, která jsou pro mne důležitá a kterým se chci věnovat. Pak přijde čas na sepsání textů, někdy přicházejí současně s hudbou, ale většinou ne.
Když jsou texty skoro hotové, hledám zvuk, který by je nejlépe vyjádřil, a to je ta chvíle, kdy začíná skutečné dobrodružství
Považujete se víc za zpěvačku, nebo za herečku?
Jsem z herecké rodiny a docela dlouho jsem byla herečkou. Vystudovala jsem dramatickou školu v Krakově a měla jsem to štěstí, že jsem pracovala s velkými polskými a evropskými režiséry. Dlouho bylo herectví mojí vášní a činilo mne šťastnou.
V určitém okamžiku jsem si ale uvědomila, že mi nestačí být jen kouskem skládačky v imaginaci někoho jiného a rozhodla jsem se přejít k hudbě. To bylo nejlepší rozhodnutí. Ulevilo se mi a byla jsem totálně svobodná.
Nemyslím si však, že je možné úplně přestat být herečkou, a ani si nemyslím, že je to nutné, ale teď se rozhodně cítím víc muzikantkou než herečkou. Rozhodla jsem se hrát jen sporadicky a soustředím se teď na hudbu, protože mě dělá šťastnější než cokoli jiného.
Považuju se za performerku, kteréžto slovo mě, myslím, popisuje nejlépe.
Co pro vás znamenalo pracovat s režisérkou Agnieszkou Hollandovou?
To bylo velké dobrodružství. Agnieszka je nádherná osoba a velmi vášnivá umělkyně. Byla čest se s ní potkat a pracovat.
Kdo vás inspiroval v hudbě?
Jsou určité ženy věnující se hudbě, které miluji a které měly vliv na moji imaginaci - Maria Callasová, Billie Hollidayová, Kate Bushová, PJ Harvey, Peaches, Patti Smithová, Björk a Robyn.
A co Polky Kora Jackowská a Ewa Demarczyková?
Obě jsou velké umělkyně a odvážné ženy. Ohromně obdivuju jejich práci.