Konec prázdnin s Hurvínkem a kouzelným muzeem

Vznikal více než sedm let a pracoval na něm tým špičkových scénáristů, animátorů a trikařů z různých evropských zemí. Byly využity nejmodernější technologické postupy, snímek je natočen ve 3D a přitom by neměl ztrácet nic z poetiky a humoru založeném na věčném špičkování Hurvínka s „taťuldou“ Spejblem.

„Na jedné straně jsem šťastný, že se nám celý ten běh na hodně dlouhou trať podařilo dotáhnout až do cíle, a na druhé straně jsem plný očekávání. Ale věřím, že našeho Hurvínka přijmou všichni diváci: ti, kteří s ním vyrůstali, stále vyrůstají, i ti, kteří ho díky filmu teprve poznají,“ věří svému projektu Kotík a o dlouhých přípravách říká:

„Udělat něco moderního z kultovní legendy bylo na celém filmu to nejtěžší. Jednak divadlo stojí na dialozích a animované filmy na situacích a dynamickém ději, takže jsme museli najít nový výraz, jak s Hurvínkem i Spejblem pracovat. A také jsme museli z dřevěné loutky udělat 3D chlapce. A to bylo vůbec ze všeho nejtěžší. Trvalo nám to roky a vylámala si na tom zuby řada našich zkušených výtvarníků. Až jsem objevil Martina Zahradníka, mladého studenta z UMPRUM, který dokázal najít úžasný výtvarný styl a najednou to cinklo jako v pohádce a 3D Hurvínek byl tady.“

Teď už je tu i film a Kotík je spokojený: „Ve skutečnosti předčil moje očekávání. Když jsme před osmi lety začínali, nikomu z nás se ani nesnilo, že uděláme tak velkorysý film s nejlepšími odborníky na animaci v Evropě. Je to vlastně celé jako pohádka.

Film nevychází z žádné již známé loutkové pohádky, které se hrají v divadle, ale podpora pokračovatelů Skupovy tradice byla klíčová. Na příběhu se spolu se scenáristou Petrem Nepovímem podílel Miki Kirschner, obě hlavní postavy namluvil dnešní umělecký šéf Divadla S+H Martin Klásek.

A o čem tedy rodinný film bude? Pan Spejbl pracuje jako hlídač Muzea loutek, kterému hrozí zbourání. Hurvínek zase jednou neposlouchá a podaří se mu proniknout do uzavřených prostor muzea, kde objeví svět, skrytý před zraky návštěvníků. A právě v podzemí je ukryto nejen tajemství kouzelného muzea, ale i klíč k jeho záchraně.

Hurvínka čeká největší dobrodružství v životě, při němž musí prokázat chytrost, šikovnost, odvahu a smysl pro přátelství, aby zachránil,taťuldu‘, ale i kouzelné muzeum a celé město z nadvlády zločinného Pána loutek.

„Hurvínek s Máničkou nám ve filmu maličko zestárli, Mánička je už na hranici puberty a Hurvínek ji nebezpečně dohání. U Spejbla už tolik velkých rozdílů nevidím, protože mu zůstal frak i dřeváky, ale působí na mě maličko mladší,“ přibližuje Klásek a Kotík dodává: „K proměně Spejbla a Hurvínka do 3D jsme všichni v týmu přistupovali s tou největší úctou a pokorou. Všichni jsme na nich vyrostli a všichni je milujeme. A snažili jsme se jejich charaktery, srdce a duši vtělit do nové, moderní podoby, která je učiní atraktivní i pro nové generace a diváky po celém světě, z nichž mnozí je jako loutku ani vůbec neznají.“

Asi nejvíce se podle Kotíka změnila Mánička. „V divadle je trochu prudič a pořád Hurvínka opravuje a umravňuje. To by ve filmu hodinu a půl nemohlo fungovat, protože by nás všechny začala po chvíli dost otravovat. V Máničce jsme proto museli objevit silnější kamarádské a parťácké instinkty. Ve velkém dobrodružství nemůže nechat Hurvínka samotného a musí mu krýt záda a podporovat ho, když to potřebuje. Ale drobné pruzení a ironii si samozřejmě neodpustí.“

Film se stal symbolicky poslední dabérskou rolí nedávno zesnulé ředitelky Divadla Spejbla a Hurvínka Heleny Štáchové.

„Jsem vděčný osudu, že Helenka stihla namluvit všechny dialogy Máničky i paní Kateřiny. I když finální podobu svých postav ani celého filmu již nestihla vidět, věřím, že by byla spokojená, protože od počátku celému projektu fandila a podporovala nás,“ vzpomíná Kotík.

Vedle ní a Martina Kláska ve filmu uslyšíme i další zkušené dabéry – Martina Dejdara, Petra Rychlého, Otu Jiráka, Viléma Udatného, Jiřího Lábuse.

„Moje spolupráce na filmu začala vlastně tak dávno, že už si to skoro nikdo nepamatuje,“ směje se Martin Dejdar, který namluvil postavu Čerta. „Ale mohu říct, že jsem byl vlastně takovým praotcem celého projektu. Čímž nechci tvrdit, že by beze mě nevznikl, ale možná by vznikl trochu jinak, protože jsem propojil Martina Kotíka se svými kamarády, kteří se nakonec stali koproducenty filmu. Takže jsem u toho od začátku, a hlavně jsem hrozně rád, že jsem i u konce a ten konec je zdárný.“

O svém Čertovi na závěr prozrazuje: „Co si budeme povídat, je to prostě hajzlík. V příběhu jsou dva čerti, zlí sluhové a my jsme ve dvojici s Jirkou Lábusem. Vlastně si dáváme takové repete, protože kdysi dávno jsme spolu hráli dva čerty v jedné televizní pohádce.“