Článek
Otec se synem, vybaveni jen vozíkem z vypleněného supermarketu, v kterém schraňují vše, co jim zbylo a co si kde našli, putují k moři. Parafráze myšlenky z doby osidlování Spojených států však v sobě neskrývá vůbec žádnou naději. Míří k moři, aniž vědí proč.
Nakonec neznají důvod katastrofy, která Zemi postihla. Ani devadesátiletý zmatený muž si za svého života nepamatuje, co se vlastně stalo.
Příběh pokračuje
„V prvních letech byly na silnicích zástupy uprchlíků navlečených do všeho možného. Měli nasazené roušky a brýle, v hadrech posedávali u silnice jako přeživší po havárii letadla… Konečně byla jasná křehkost úplně všeho. Dávné problémy vyřešila nicota a noc,“ říká vypravěč.
Záhy už svět obývali převážně jen chlapi, kteří před očima ostatních snědí dítě, a města ovládly ušmudlané plenící bandy. Lidé se hrabali v troskách a svítily jim jen zuby a oči, když pak ze sutin vylezli a v kusech nylonové sítě si nesli očouzené neoznačené konzervy – jako by nakupovali v pekelném krámu.“
Vědomí nějaké bývalé civilizace existuje. Oba poutníci hledají staré konzervy, které jim oheň, nezbytnost doby vracející se do pravěku, pomůže učinit stravitelnější. V opuštěných místech, na benzinových pumpách, v obchodech nacházejí zoufalé vzkazy blízkým. Mrtví volají mrtvé.
Je fascinován zlem
Matka, která k nim patřila, si vzala život. Bezcílnost, ztráta odpovědnosti k synovi, k partnerovi, který stále projevuje vůli k pohybu, jí sebrala všechny síly. „Šlapali po mrtvém světě jako krysy v kole. Noci mrtvolně tiché a ještě mrtvolněji černé…“ McCarthy je fascinován zlem a násilím.
Temné stránky v člověku se snažil popsat už v románu Dítě Boží (1974), jehož hrdina Lester Ballard byl vrah a nekrofil, kterého vyhnala rodina a on přežíval mimo lidskou společnost. V románu Krvavý poledník (1985), který kritika zařadila k dílům Danta, De Sade, Melvilla či Styrona, se dá dítě v roce 1840 najmout k likvidaci indiánů na texaskomexické hranici.
Autor si klade otázky – Jaký je vztah lidskosti a násilí? Práva a spravedlnosti? Co má smysl a budoucnost?
Úspěšný román Všichni krásní koně
I v románu Všichni krásní koně (1992, č. 1995), v prvním díle tzv. Pohraniční trilogie, jehož se jen za prvních šest měsíců prodalo v USA 180 tisíc výtisků, vyprávěl McCarthy příběh muže, který před zlem nikam neuteče. John Grady odchází v roce 1948 z ranče, kde vládne otec postižený násilím 2. světové války. Hledá naději.
Cesta je mementem o křehkosti „skořápky“ civilizace. Slova o Bohu jsou jen proklamace, naději snad skýtají další lidé. Kde je ale najít? Možná v naléhavosti této otázky je tajemství úspěchu. A v autorově úsporném stylu vyprávění.
Cormac McCarthy
Cormac McCarthy (1933) se narodil v USA na Rhode Islandu jako nejstarší ze šesti dětí, ale od čtyř let vyrůstal ve státě Tennessee. Původně se jmenoval Charles, ale přijal jméno Cormac podle irského krále.
Po otcově vzoru se věnoval právní praxi, ale literární tvorba ho odjakživa lákala. Ještě před svou prvotinou Správce ovocného sadu (1965) využil grantu k cestě do Irska a Anglie, později díky dalšímu grantu procestoval podstatnou část Evropy.
Proslulost získal románem Krvavý poledník (1985). V tzv. Pohraniční trilogii, Všichni krásní koně (1992), The Crossing (1994) a Hranice (1997), vypráví osudy jednoho rodu na texaskomexické hranici, odehrávající se před a po 2. světové válce, až do poloviny 50. let minulého století.
Jeho oblíbenou knihou je Bílá velryba od Hermana Melvilla. (cg)
Literatura nevypovídá jen o zkušenosti, nekreslí vzdušné zámky. Staví nelítostné zrcadlo tušené budoucnosti.