Článek
Annu Netrebko uvítal bouřlivý aplaus už při jejím vstupu na pódium, který zněl po každé árii. Byl ovšem zcela zasloužený, protože Netrebko předvedla svůj nádherný soprán temné barvy a velkého objemu v opravdu skvělé formě. Jisté, měkké nástupy, krásné výšky, hlas klouzající bez znatelného přechodu z polohy do polohy s udivující lehkostí, to vše podpořeno emotivním prožitkem jednotlivých árií. Nádherná byla její něžná Aida i Desdemona, dychtivá Čo-Čo-San i elegantně znějící Adriana Lecouvreur a v přídavku se blýskla temperamentní Sylvou Varescu z Čardášové princezny.
Mezzosopranistka Ekaterina Gubanova předvedla brilantní techniku v árii Eboli z Verdiho Dona Carlose, pěvecký výraz pak v duetu Amneris s Radamem Aleksandrse Antonenka i v Cileově Kněžně de Bouillon, smyslná byla její Carmen v přídavkové Habaneře.
Ekaterina Gubanova vládne brilantní pěveckou technikou.
Alexandrs Antonenko vládne suverénním tenorem s kovovými výškami a temnější barvou. Velký aplaus sklidil za procítěný přednes Caniovy árie z Leoncavallových Komediantů, ale zazářil i ve Verdiho Otellovi a především v přídavku, kdy skvěle přednesl dramatickou a pěvecky náročnou árii Gabriella Adorna z Verdiho Simona Boccanegry.
Tenorista Alexandrs Antonenko sklidil bouřlivý aplaus za Cania z Komediantů.
Hlas Ildara Abdrazakova v sobě spojuje přednosti barevného barytonu s basovými hloubkami, to vše kořeněné přirozenou muzikalitou i smyslem pro humor. S tím si vychutnal slavnou Basiliovu árii o pomluvě z Rossiniho Lazebníka sevillského, dramaticky rozehrál Verdiho Attilu i Dona Gomeze de Silva z Ernaniho. A v přídavku se blýskl Mefistovou árii o zlatě.
Ildar Abdrazakov byl dramatickým Verdiho Attilou.
Český národní symfonický orchestr vedl Marco Armiliato citlivě a s jistotou. Koncert čtyř krásných hlasů byl dotekem pěvecké dokonalosti, ale i zážitkem z radostné energie, kterou pěvecké kvarteto včetně dirigenta rozdávalo štědře z pódia.
Dirigent Marco Armiliato svým sólistům upřímně fandí.