Kompilace mapuje náš jazzrock z let 1971-1981

Edice zahrnuje deset kapel jako Blue Effect, Energit, Jazz Q, Mahagon nebo Pražský výběr, který hrál v sedmdesátých letech úplně jinou hudbu než v pozdější slavné éře, kdy už začal komunistům hodně vadit. Celkem jde o 31 tracků.

„Slovo fusion nebylo marné, když hledání přesnějších výrazů k prolínačce jazzu, rocku, blues, artu, funku, synth a jiných zdrojů sice probíhalo, ale spíše jen zahušťovalo prostor. Muzikantům to ovšem bylo jedno, neboť princip byl v jejich společném hraní, nikoli v nálepkování,“ řekl editor kompilace Karel Deniš.

Jazzrock se za komunismu více „směl“, protože nepůsobil jako úplný rock, muzikanti neměli tak rebelskou image a často vůbec nezpívali, takže odpadl zásadní problém se schvalováním textů cenzurou. Komplikované dlouhé skladby bloudící až někam k world music nebo k vážné hudbě cenzura moc nechápala a také nelákaly tak velké davy mládeže.

„Může se snad zdát, že je to hudební dávnověk: skladby jsou na dnešní klipovou

dobu často příliš dlouhé a některé postupy i zvuky odnesl čas, ale myslím, že jazzrocková éra byla zásadně důležitá. Dala šanci veřejně vystupovat i mimořádným zjevům typu Padrůňka, Francla či Jelínka, kteří by tehdy v rockové podobě u soudruhů dozajista neuspěli. Navázala na světové trendy s tím, že zpoždění bylo v tomto případě poměrně minimální. Učinila u nás syntetizéry trvalou součástí nástrojové nabídky ve chvíli, kdy se v popu ještě spíše komerčně bzíkalo a v rocku se vytvářely závažné art plochy, jen zčásti využívající možností rozšiřujícího se zástupu mašin,“ poznamenal editor.