Článek
Oba objekty symbolizují v nejčistší podobě motto výstavy Made by Fire, která prezentovala české designéry během milánského týdne designu.
Těmi myšlenkami jsou síla i křehkost skla, porcelánu a keramiky, toho, co dokážou české ruce předvést někdy na hraně možného.
Na jeden týden se do Mekky designu, módy a umění sjedou na různé akce špičky z celého světa. Češi, respektive Čechoslováci tam měli podobné zastoupení naposledy před desítkami let, ještě v dobách jiných, zato v éře, v níž kvetlo sklářské a porcelánové řemeslo.
Hodnotit proto současnou přehlídku Made by Fire je těžké a snadné zároveň. Jednoduché proto, že nemá srovnání, neboť v novodobé historii se tak rozsáhlé zahraniční prezentace tomuto oboru nedostalo, a v tom je ukryt i ďáblík, protože můžete příliš snadno sklouznout k oslavným hodnotícím superlativům.
Tentokrát jsou pochvalné komentáře na místě hned z několika důvodů. Za prvé: spojili se šéfové Moravské galerie v Brně a pražského festivalu Designblok s odborníky a dali dohromady precizně připravený projekt, sehnali na něj za pomoci ministerstva kultury evropské peníze a přesvědčili Italy, že právě jejich koncept je natolik dobrý a sebevědomý, že obstojí v tvrdé konkurenci. Muzeum Triennale není nafukovací. Představuje „crème de la crème“ a vybírá si velmi pečlivě, komu jaký prostor poskytne. Za druhé: kurátorky Danica Kovářová a Eva Slunečková vymyslely solidní výběr čtyřicítky tvůrců, nadto se podařilo Maximu Velčovskému vymyslet svěží a srozumitelnou instalaci s ekologickým podtextem. V době, kdy se skloňují výrazy jako válečný konflikt, energetická krize a ekologická katastrofa, to je vrstva, která těm mrtvým věcem přidává na opravdovosti.
Člověk ale nemusí jen živit drahé pece. Může vzít střepy, aby vyrobil plnohodnotné dílo. Nebo jako v případě studia LLEV vymyslí úplně nový, unikátní postup. Manželé Marcel a Eva Mochalovi vytvořili z podhoubí a pilin zcela recyklovatelnou formu na foukání skla.
Na opening Made by Fire stáli lidé fronty, přišli novináři z nejprestižnějších mezinárodních oborových magazínů. Už to je velký úspěch. Není to ale jediný český ostrůvek v obrovském mezinárodním oceánu. Firmy Lasvit, Bomma nebo Preciosa představují své novinky ve veletrhu Salone del Mobile, studenti vystavují na Tortoně a konzulátu ČR, designéři a umělci jsou zastoupeni ve výběrech různých milánských galeriích. Maxim Velčovský tentokrát v roli uměleckého šéfa Lasvitu vzbudil na veletrhu rozruch chytrým Mrakem. Mění barvy a prší z něj optické kabely.
Český design roste, pomalu, ale roste. Z kdysi mladých talentů vyrostli umělečtí šéfové, majitelé studií, profesoři na školách, kteří zase vychovávají novou generaci. Namátkou: Jiří Pelcl, Antonín Tomášek, Lada Semecká, Jan Plecháč, studia Olgoj Chorchoj a DECHEM.
Letošní milánská štace slibuje výjimečnou příležitost opět otevřít okna, možná rovnou brány příležitostí. Všechna esa ještě z rukávů nevypadla. Pěkně to shrnul matador světového renomé Zdeněk Lhotský: „Budoucnost je optimistická v zásadě vždycky, podle toho, jak ji uchopíte.“