Článek
A má zřejmě pravdu, soukromého podnikatele lze jen těžko nutit k mecenášství, a do uvolněných prostor Alfa pasáže v samém centru města může pozvat solidnější byznys, třeba prodejce sáčků do vysavačů. Žijeme ve světě trhu a odpovědnost za provoz klíčového kulturního prostoru Brna by měla být sdílená, rozuměj veřejná. A nejde zdaleka jen o Michala Ženíška.
Zatímco zprávy ze světa knižního obchodu nás uklidňují, že rotačky se stále točí, a analýzy čtenosti nás uklidňují, že Češi patří k rekordmanům v počtu za rok přelouskaných knih, situace vůbec není růžová pro řadu malých knihkupectví v celé zemi.
Ano, malým knihkupectvím podrazil nohy covid-19 a u dna je drží ekonomická krize, ale špatně by se jim vedlo, i kdyby jinak bylo dobře. Znalého knihkupce, jenž něco ví o knihách, které prodává, a také o svých zákaznicích, nahrazují obří výdejny polygrafické produkce. Supermarkety knihami mají s tradičními knihkupectvími společného nejspíš pouze to, že nabízené zboží je vytištěné černé na bílém.
Menší česká knihkupectví postupně zanikají už několik let, nyní se zdá, že se blížíme ke smutnému finále, které bude znamenat, že i těch pár posledních hrdinů umře, zavře nebo zkrachuje. Škoda to bude nesmírná. Skutečná knihkupectví nejsou překladištěm knih, částí řetězce, kdy kniha putuje z tiskárny do domácí knihovničky, ale formotvorná místa, v nichž se dotváří a rozvíjí rozhled čtenářů.
Zvlášť v regionech je role dobrého knihkupce nezastupitelná. Knihkupec bývá často hlavní postavou ve městě, která poradí, co číst, a jenž ví, že pro své čtenáře musí objednávat i takové tituly, kterých se neprodají stovky. Jsou to menší knihkupci, kteří takřka osvětově bojují za kvalitní literaturu, zatímco jejich velká konkurence je jen soukolím knižního trhu.
V české kultuře existují desítky nejrůznějších možností veřejných podpor. Neexistuje ale formát dotace, který by mohl využít menší knihkupec. Úředníci ministerstva kultury, krajů a měst se nejspíš ostýchají, že by v případě grantů pro malá knihkupectví byli osočeni evergreenem, že kniha je zboží jako každé jiné a že knihkupec si na sebe musí vydělat.
Ale právě neúprosné zákony trhu jasně ukazují, že bez veřejné podpory kvalitní knihkupci končí a končit budou. Jaký je přitom rozdíl mezi kinem a knihkupectvím, když v obou se prodává kulturní zboží, jež jedno klidně zřizuje obec či kraj, dosáhne na nejrůznější dotace, zatímco v tom druhém provozu je knihkupec odkázaný jen na sebe a laskavé zákazníky.
Česko nutně potřebuje smysluplnou podporu pro malá knihkupectví. Je to mnohem důležitější než boj za sníženou sazbu DPH na knihy a jiné obvyklé agendy cechovních organizací lidí od knih. Grantový program pro knihkupce musí existovat v rámci ministerstva kultury, zájem musejí projevit i obce.
Brno bez Knihkupectví Michala Ženíška nebude tím, čím bylo. A je to hanba, jejíž odvrácení by samosprávu stálo pár desítek tisíc ročně. I ztráty na kvalitě čtenářské vzdělanosti půjdou spočítat, jen to bude chvíli trvat.
Glosu pro Právo napsal nakladatel Petr Minařík
Může se vám hodit na Firmy.cz: Knihkupectví