Článek
To je stručné nastínění děje „absurdní komedie z divadelního prostředí“ Za úplňku. Napsal ji Robert Geisler. Jméno v divadelním prostředí poměrně málo známé. Připomenu alespoň jeho nesporný úspěch: za scénář k filmu Protektor získal Českého lva.
Narodí se vodník
Režie Za úplňku v Docela velkém divadle Litvínov se ujal jeho umělecký šéf Jurij Galin. Neodpustím si jedovatost: jméno v českém divadelním prostředí poměrně málo známé, protože kritika nevzala ještě za patnáct let existence severočeské DVD na vědomí. Zato zejména jeho loutkářskou produkci znají v USA, Kanadě, Austrálii, Mexiku, ve Francii, Německu, Itálii, Rakousku, Chorvatsku, Bulharsku, v Bosně a Hercegovině, na Slovensku…
Absurdity se v Česku kupí nejenom v divadelním prostředí, tak proč je neukázat v divadelním baru, v němž herečka Kabešová (Jana Galinová), neustále na štacích, má možnost konečně asi po pěti letech potkat manžela, herce Národního divadla Mistra Kabeše (Robert Stodůlka). Nepozná ho ale, protože Vodník je holt vodník.
Zmíněné velitele hrají Petrové Kozák a Erlitz. Pořádek a klid v baru, v němž se po dobu představení samozřejmě neobsluhuje, takže i diváci si musí s objednávkami pospíšit, se pokoušejí udržet barmanky Andrea Traganová a Lenka Lavičková. Nakonec i s nestřízlivým hercem Karlem (Lukáš Masár) všichni asistují u porodu. Svedenou a těhotnou ženu hraje Zuzana Bartošová… No a narodí se vodníček.
Divadlo z pánve
Všecko je to absurdně zamotané. Cvičení v maďarském Litvínově se samozřejmě vojskům bortí pod rukama, do toho ten úplněk z titulu, měsíční bouře, erotické pnutí, lýkový provaz na vodnickou churotu a synek v akváriu…
Galin využil prostor reálného litvínovského divadelního baru s gustem pro naznačené absurdity. Všichni hrají epesně, a to jsem prosím byl na generálce bez diváků. Docela velké divadlo má zkrátka další kousek, který bude ozdobou i spřátelených scén, kam Galinovi s loutkami i s herci z uhelné pánve zajíždějí na štace.
Celkové hodnocení: 65%
Docela velké divadlo Litvínov - Robert Geisler: Za úplňku.
Úprava Jana Galinová.
Režie, scéna Jurij Galin,
kostýmy a pohybová spolupráce Lenka Lavičková,
choreografie Lucie Drengubáková,
hudba Jan Turek,
texty písní Robert Geisler a Jan Turek,
hudební nastudování Larisa Chytriaková.
Premiéra 17. února 2012.