Článek
Po světě jste se proslavil filmem Hora hlava, s nímž jste vyhrál i zde na loňském AniFestu. Vyprávíte v něm příběh muže, jemuž vyrostla na hlavě třešeň. Čím jste se nechal inspirovat?
Hora hlava je původně starý humorný příběh "rakugo", což představuje tradiční způsob vyprávění na jevišti. Vypravěč sedí na polštáři a rozesmívá publikum. Některé nás nutí k zamyšlení. Miluji literaturu, třeba Kafku, Borgese, Eliadeho nebo Chestertona. A tenhle příběh jsem poprvé přečetl už ve škole, když jsem byl teenager. Můj nápad byl, že jsem přidal satirický motiv.
Jak je snadné adaptovat literární příběh pro animovaný film?
Podle mě je to nemožné, nelze věrně adaptovat knihu a udělat z ní příběh kreslených či loutkových postaviček. Snímek Hora hlava není ani tak adaptací jako mou vizí, jak jsem sám přepracoval původní předlohu. Svůj poslední film Starý krokodýl jsem natočil také podle starého francouzského příběhu pro děti. Ale kdybych se snažil být za každou cenu věrný předloze, nikdy bych nevytvořil skutečně osobitý film. Žádná dobrá literatura vám ještě nezaručí dobrý snímek.
Japonské manga komiksy a animované filmy zvané anime, natočené podle jejich příběhů a estetiky, se staly světovým fenoménem. Jaký k nim máte vztah vy?
Jako teenager jsem četl množství komiksů a určitě jsem se od nich spoustu věcí naučil. Ale jak jsem vyrostl, můj zájem o ně postupně opadl. Myslím, že moje filmy se liší od populárních filmů anime. Jako dospělý filmař jsem byl spíše ovlivňován například kanadskou či ruskou animátorskou školou.
Jak byste popsal tvorbu animovaného filmu? Autor se uzavře do studia. Nepřipomíná božského tvůrce nového světa?
Nesouhlasím s tím přirovnáním. Animátor není žádný stvořitel. Je nakonec vždycky omezen svými prostředky, které má k dispozici, a také film by měl především sloužit k tomu, aby komunikoval s druhými. Jako filmař se snažím natáčet pro každého, pro mladé, staré, kteří by se rádi dívali na mé filmy.