Článek
Její autorkou byla Věra Kunderová. Tahle epizoda pro mne nad jiné Kosíka srozumitelně charakterizuje: dbal na detail jako výraz inteligence, slušnosti, džentlmenství, kultury... Tou fotografií vyjádřil i svoje zázemí, přátelství a duchovní spřízněnost s dnes ve světě nejrespektovanějším žijícím českým spisovatelem. Později, při práci nad sazbou dalších úvah, nabývala Kosíkova až úzkostlivá akurátnost podoby básnické tvorby. Nejen že opravil slovo kvůli přesnějšímu významu, ale taky proto, aby drželo atmosféru, rytmus a melodii věty, odstavce. V úvaze, ve filosofickém textu!
Kosíkovi přátelé Irena Šnebergová a Josef Zumr připravili do svazku k vydání dvanáct Posledních esejů. Všechny vyšly v Salonu, který se stal Kosíkovi blízkým natolik, že jinde už (s výjimkou několika zahraničních vystoupení) nepublikoval. Ten postupně více přátelský než pracovní vztah pak naplnil i jediným rozhovorem, v němž neodpovídal písemně, ale nechal své vyprávění nahrávat na magnetofon, "tolerované zlo". S Janem Kašparem strávili v říjnu a listopadu 1999 hodiny a výsledkem se stal autoportrét s názvem jakoby už - to se mi tak teprve po jeho odchodu připomíná - odkazujícím: Čest demokratů je v poctivosti.
Rozhovor není součástí svazku - a není to vada či nedostatek. Asi by nepřiměřeně odváděl pozornost od úvah, které tvoří celek a - bohužel -také filosofovu závěť. Nedokončenou, protože Kosík pracoval na závěrečném textu a doslova se s ním více než půldruhého roku trápil. Několikrát zavolal, že můžeme jít na víno na Smíchov ke Stárkovi, že už to bude - abych ho našel s provinilým úsměvem, že ne, že zjistil, že to není ono, že to musel zase zahodit...
Po analýzách a kritice chtěl napsat o předpokladech a snad i námětech pro východisko jak z krize české politiky, tak z toho, v čem se potácí především euroatlantická část světa a s její dominancí i všichni ostatní. Zůstalo u výzvy ke kritickému myšlení, protože:
V propojeném národním a globálním hospodářství platí "zákon zachování hmoty", který říká, že ukradené (vytunelované) miliardy nejsou ztracenými penězi, žijí dál svým životem a pracují: rozmnožují se a rostou. Ale ekonomický "zákon zachování hmoty" zakrývá existenci jiné "zákonitosti" ohlašující úbytek nebo dokonce zánik ducha. Co jsou vytunelované miliardy proti smrtelnému nebezpečí, které hrozí planetě z vytunelování a podtunelování smyslu lidské existence?
Karel Kosík: Poslední eseje
Filosofia 2004, 192 stran, cena neuvedena