Článek
Tyhle pozvánky pro mě bývají vždy výzvou, jak s oblibou říkávají sportovci i Američané. Jistoty mám vždy minimálně tři: recenzovat se to bude těžko (je to moc odborné), o daném tématu nic moc nevím (ani to nemám šanci dohnat) a nikoho tam znát nebudu (nikdo mi to ani minimálně nevysvětlí).
V lepším případě dostanu k akci podklady, knihy předem, abych se mohla připravit. Což se tady stalo. A já jsem nad nimi s překvapením zjistila, že se nová Kolářova kniha o složitých věcech dá skvěle číst. A to všude tam, kde jsem zvyklá literaturu otevírat: v městské hromadné dopravě a v posteli, těsně před usnutím.
Jaromír Jágr, Radek Štěpánek, Lukáš Krpálek, Marek Eben, který akci moderoval, Kateřina Neumannová na křtu
„Bolí to. Tuhle větu slýchávám několikrát denně od roku 1987, kdy jsem nastoupil do Motola,“ vysvětluje motivaci o ní psát renomovaný odborník.
Nová kniha by podle něj měla sloužit hlavně medikům, lékařům a poučenějším laikům. Nese v sobě totiž jeho letité zjištění, že bolest není, nemusí být pouze strašákem. Přináší nám často užitečný vzkaz, má tedy pro náš život smysluplnou roli.
Kolář do knihy vložil vedle odborných poznatků také poutavé příběhy, mezi něž zařadil ten svůj. Od mládí čelí Bechtěrevově nemoci. Jde o postupné tuhnutí vazů a kloubů, zejména v oblasti páteře. Měli ji mj. i spisovatel Karel Čapek či papež Jan Pavel II. S bolestí se tak Kolář musel smířit, což v případě chronických onemocnění radí také pacientům. „Můžete ji využít ke svému růstu, sebepoznání,“ nepochybuje.
Díky rozsáhlé praxi ví, že vzdorovat bolesti má cenu jen na určitou mez, pak začne zcela ovládat mysl. „Musíte ji přijmout a pracovat s ní. Skutečný smysl života netkví jen v tom, co nás potká, ale v tom, jak se s tím vyrovnáme,“ pokračuje.
Pavel Kolář, křest knihy Labyrint bolesti. Ilustroval ji David Černý. Akci moderoval Marek Eben. Na snímku jsou ještě dva ze tří kmotrů: primář Jiří Kříž a zápasník MMA Jiří Procházka.
Podobných zjištění přináší kniha řadu. Hladce se v nich zorientuje i laik. Kolářovy myšlenky opřené o zkušenosti totiž pramení z toho, v čem každý z nás žije, z každodenní reality.
Tak schválně, kolikrát jste až hmatatelně, fyzicky cítili bolest svých nejbližších, když je ochromila? Kolikrát vám ke ztišení vaší bolesti pomohlo objetí toho, komu důvěřujete, koho milujete? Jak často bolest přešla i bez léků, když jste na ni přestali myslet?
Podobných „zázraků“ jsou naše životy plné. Renomovaný fyzioterapeut jim dává „jen“ odborné ukotvení. I proto se v jeho Labyrintu bolesti a jak se v něm neztratit sami neztratíte. Kolář umí leckdy složité věci, na něž pravidelně narážíme, popsat jasně, poutavě, odlehčit je vlastním postřehem.
Přidá-li se k tomu, že knihu zdařile ilustroval David Černý, vznikne poměrně logický bestseler. Kéž by stejně kvalitních věcí vycházelo u nás více.
