Spisovatelka Veronika Válková: Kouzelný atlas potřicáté. Báru zanesl do Indie v roce 1858

Pro všechny, jež zajímá, jak vypadá zhmotnělá literární postava, má spisovatelka důležitou zprávu. „Chystám výstavu,“ zve své fanoušky na expozici Putování s kouzelným atlasem, na níž vedle kostýmů nebudou chybět ani knihy. Konat se bude v mladoboleslavské Galerii Pod Věží od 1. do 16. června.

Kde a kdy vás napadlo, že budete nějakou svou literární postavu oblékat?

Tak to vím, překvapivě, naprosto přesně! Na chalupě v roce 2017. Neteř si tam totiž přivezla takovou tu velkou barbínu, asi 45 cm, a já jsem jí ze zbytků látky ušila kabátek a kalhoty. Strašně mě to chytlo, tak jsem jí k Vánocům našila hromadu oblečků, kloboučky, kabelky, botičky, a přitom jsem dostala nápad na ty kostýmy.

Ovšem ne na barbíny. Hledala jsem na internetu nějaké realističtější panenky v podobné velikosti a objevila jsem tonnerky. Jedna byla dokonce černovlasá a zelenooká, jako je ta Bářina průvodkyně. Bylo rozhodnuto. První kostým, egyptský, vznikl na začátku roku 2018.

Kolik kostýmů bude celkově vystaveno?

Už je hotovo šestnáct kompletů. Což znamená, že některé kostýmy budou vystaveny na dvou krejčovských pannách, protože ke kostýmu třeba patří sukně, halenka a kabátek, takže sukně a halenka na jedné panně, kabátek na druhé.

Jak dlouho v průměru jeden vzniká?

To je dost těžké říct, protože kostýmy obvykle nešiju „na jeden zátah“. Třeba kostým z Indie zabral asi tři týdny, ale pracovala jsem na něm intenzivně každý večer. Renesanční dvorský kostým jsem měla rozpracovaný rok a půl, protože jsou to v podstatě dvoje šaty, obojí vysoká krejčovina, spousta detailů a zdobení, a neměla jsem na něj moc času.

Kreslíte si před tím, než začnete šít, nějaké nákresy?

Hledám si podklady: dobové obrazy, fotografie, módní katalogy… Z nich vybírám a často dělám repliku reálné předlohy, takže nákres si už dělat nemusím. Ale konstruuji střihy.

Některé šaty vypadají na fotografii nebo obrázku docela jednoduše, ale když chci udělat střih, zjistím, že je to neuvěřitelně náročné. Na některé musím střih modelovat na krejčovské panně, jinak bych ho vůbec nedala dohromady.

Kde je získáváte? Tedy ty krejčovské panny.

Odlévám si je ze silikonu. Trvalo mi asi dva roky, než jsem našla ideální způsob, jak je vyrobit, a jsem strašně šťastná, že se to nakonec podařilo. Moc to pomáhá při šití kostýmů a také teď máme na čem ty šatičky vystavovat.

Z jakého období má Bára nejvíce šatů?

Bára z žádného. Sice jsem uvažovala i o tom, že bych si pořídila panenku, která by vypadala jako Bára, a šila i její kostýmy, ale to už by nebyl koníček, ale otročina. Tak šiju jen na záhadnou zelenookou krasavici, která Báru občas doprovází a tahá z malérů a která je také obvykle mnohem lépe oblečená než Bára…

Nejvíc kostýmů je z 20. století. Má dvoje krásné secesní šatičky z roku 1900 - dobře, to je ještě 19. století, ale o fous –, cestovní kostým z roku 1918 s obrovským kloboukem a troje šatičky z roku 1945. Ty by se daly nosit i dnes.

Ještě pojďme na chvíli k literatuře. Ke knihám pro děti, které vás proslavily. Kolik už je bárovek hotových a kam se nyní Bára vydává?

Právě vyšla třicátá bárovka (Indie – Královna z Džhánsí - pozn. red.), ve které Báru kouzelný atlas zanesl do Indie v roce 1858, kdy tam probíhalo povstání proti Britům. Kvůli tomu jsem také do Indie letěla. Sbírala jsem tam materiál, byla to obrovská zkušenost. A domů jsem si přivezla odtamtud rovnou i látky na kostým na panenku.

Co se týče knih, už chystáme další tituly. Příště se Bára potká s d’Artagnanem, pak se dostane na italskou frontu za druhé světové války a do Číny v 18. století.