Spisovatel Jozef Karika: I když se Slovákům podaří z temného kruhu vystoupit, strhne nás zas zpět

Smršť je už vaše druhá spolupráce s Peterem Bebjakem. První byla Trhlina. Jak lehce dáváte svá díla režisérům?

Dost dlouho trvalo, než si pan režisér Bebjak, ale i další, kteří chtějí natáčet mé věci, získají moji důvěru. Přesvědčí mě, že umí mé příběhy zpracovat tak, jak si to zaslouží. V momentě, kdy si tuhle důvěru získají, pak jim vše dávám hodně lehce.

Máte pak v převodu vašich témat pro potřeby filmu v čemkoli právo veta?

Právo veta mám, ale nevyužívám ho. V zásadě vnímám knihu a film jako oddělená, samostatná díla. Pokud splní filmaři, filmy určitou kvalitu – a to Trhlina i Smršť splnily –, nemám důvod do všeho zasahovat.

Pozorujete pak v momentě, kdy jdou do kin, že se vám víc prodávají vaše knihy?

Určitě ano. Lidé, kterým se film líbí, si knihu, podle níž vznikl, rádi koupí. Často si ji koupí i ti, kterým se film nelíbí, protože chtějí znát předlohu… Navíc uvedení snímku do kin provází obvykle reklamní kampaň, během níž se titul také dále zviditelní. Dá se říci, že spojení knihy s filmem je pro mě taková win-win situace.

Ve Smršti hrají Aňa Geislerová a Tomáš Maštalír. Představoval jste si podobně své postavy, když jste je psal?

Velmi se mi do děje hodí. I když je také pravda, že filmová Smršť není přesnou adaptací mé stejnojmenné knihy, ale její atmosféra, esence příběhu, pocity z ní jsou v ní zachovány.

Snímek začíná v momentě, kdy vaše kniha končí. Napsal byste takto její pokračování?

Ano, dá se říci, že Peter Bebjak začíná svůj filmový příběh (scenárista Peter Balko – pozn. red.) tam, kde má kniha končí. Popisuje vyšetřování toho, co se v ní stalo… A jestli bych to takhle celé napsal jako pokračování? Kdybych se vůbec rozhodl, že do toho půjdu, nešel bych asi přesně touhle cestou. Ovšem koncept zpětného zkoumání událostí, jenž snímek uplatňuje, se mi jinak velmi líbí.

Roky jste vedle psaní běžně pracoval, jako historik, ve veřejné správě… Jak dlouho už vás živí literatura tzv. naplno?

Patnáct let.

V ČR je pro autory velmi těžké se do podobné pozice dostat. Máte přehled, kolik lidí v SR může říci to, co vy? Tedy: živí mě knihy?

Nevím, konkurenci nesleduji.

Co ovšem asi sledujete, je to, jak se vašim knihám daří v cizině, včetně Česka. Mýlím se?

Nemýlíte. Česko je pro mě velmi zajímavé. Máte větší knižní trh. V jistých ohledech zajímavější. Vznikají tu inovativnější věci. Knih u vás vychází víc. Mám ale i pocit, že prosadit se jako autor v Česku je těžší než na Slovensku…

I když v tomhle je to v lecčems asi propojené. Kdybych se neprosadil doma, nevyjde mi to ani u vás. Shrnul bych to tedy tím, že český trh je jednoduše větší než ten slovenský. Dává víc možností.

Autorsky máte široký rozptyl: od magie po mafii, thrillery. Liší se země od země v prodeji dílčích žánrů?

Takhle jsem to nikdy nesledoval… Řekl bych obecně, že se prodeje mých knih, co se týče žánrů, na Slovensku a v Česku výrazně neodlišují.

Poslední váš titul, který koncem dubna vyjde v ČR, je Černý rok (2024). Píšete, co jsem zjistila, tempem kniha ročně. Platí to stále?

Ne. Například letos mi na Slovensku žádná kniha nevyjde. Žádná mi nevyšla ani v roce 2022. Naopak měl jsem rok, kdy jsem na trh poslal knihy dvě… Nemyslím si totiž, že se právě tohle dá ovlivnit. Autor není stroj. Nesnažím se dodržovat žádné kvóty, které se snažím naplnit. O mé práci rozhodují příběhy.

Máte nyní cosi rozepsané?

Ne.

Dobře. Ještě vás vrátím k Černému roku. Knize, která je součástí série o Slovensku, mimo jiné o mafii a o politice. U nás jednotlivé díly ještě vycházejí. Ovšem jinak už skončila, že?

Série se ve slovenštině uzavřela knihou Čierny kruh: Koniec mafie (2019). V češtině ještě tenhle díl nevyšel.

Vyprávíte v ní třeba o tom, jak mafie prorůstá státem. Sám jste ale nikdy nebyl policistou. Jste vystudovaný historik, filozof. Kde jste bral inspiraci?

Dospíval jsem na Slovensku v 90. letech 20. století. A v 90. letech bylo Slovensko vyloženě kriminální společnost, kriminální stát. Nemusel/a jste být ani součástí vládnoucích kruhů, struktur, ale pokud jste platil/a daně, financoval/a jste mafii… V současnosti mám obavy, že se tyhle časy vrací. Pro mě je celá knižní série především generační výpovědí. Každý, kdo žil v 90. letech v SR, měl dostatek podkladů k tomu, aby to zachytil.

Prozradíte mi ještě detailněji, jak vaše literární série vypadá?

Jde o cyklus šesti románů, kterým souhrnně říkám Čierny kruh. Jedna z knih se tak dokonce jmenuje, ta poslední. Má sedm set stran, jde o jeden z největších románů ve slovenštině. Zachycuje období mečiarismu.

Jinak celá má série je o jakémsi temném kruhu, z něhož se Slovensko nedokáže vymanit. Začíná rokem 1989, možná krátce před ním, sleduje privatizaci, pokračuji do současnosti, kdy vidíme, že se zase temný kruh uzavírá.

To zní až depresivně.

Jenže je to pravdivé. I když se Slovákům někdy podaří z temného kruhu vystoupit, porušit ho, strhne nás zas zpět. Jsme v něm znovu. A tohle přesně série zachycuje. Je ostatně největší svého druhu ve slovenštině. Šest románů dává dohromady přibližně 2,5 tisíce stran textu. Jsou v nich čtyři generace postav, deset dějových linií. Na nich podrobně ukazuji, co se na Slovensku děje.

Ostatně tuhle otázku slýchávám v poslední době v Česku pořád dokola. Je těžké to pochopit, je těžké těm událostem uvěřit. Já je ve svých románech řeším už roky.

Co zvídavým lidem na otázku – co se to u vás děje? – odpovídáte?

Spíše než odpovědi jsem našel při psaní další a další otázky. Důležitější pro mě, jako autora, bylo vše zachytit v literárních obrazech. A z nich některé odpovědi vyplynou samy od sebe.

Jste vystudovaný historik. Já vystudovaná historička. Podle mě Češi již více než dvě století razí v rámci „přežití“ často politiku pasivní rezistence. Lze cosi podobného vysledovat na Slovensku?

U nás bych to nazval tichou kolaborací s cílem přežít.

Což nás ovšem jako národy může spojovat.

Mám pocit, že Češi jsou na tom v něčem líp. Vždy jste měli jakýsi odboj, i když ten byl i na Slovensku… Mně se obecně těžko ke slovenským dějinám teď vyjadřuje, protože jsem příliš ovlivněný současnou situací. Nemám k událostem nezbytný odstup, abych je objektivně zhodnotil…

Takže nejbližší termín pro to, co se u nás na Slovensku po staletí děje, je vážně ta tichá kolaborace.

Vyjadřujete se k tomu, co se u vás doma desítky let děje. Co vám obvykle píšou do e-mailu neznámí lidé?

Nic, neznají můj e-mail.

Ani na sociální sítě vám nic špatného nechodí?

Tam mi sice lidé píšou leccos, ale já je mám moderované. Nepřicházím s nimi skoro vůbec do styku.