Rozprávění. Filozofický i osobní Alfred Strejček

Mezi listopadem prvního zmíněného roku a dubnem druhého uvedeného navštěvoval Jan Kovařík s rozhlasovým mikrofonem Alfreda Strejčka v sanatoriu Šarlota v Prosečnici v Posázaví, kde po vážném onemocnění, zbaven možnosti pohybu, dlouhodobě pobývá. Zvolená data návštěv, potažmo jejich rozhlasového vysílání, nebyla náhodná.

Jsou vždy spjata s nějakým významným dnem či výročím a tím jsou do značné míry předznamenána i jejich témata.

První z nich je rozprava spojená se 17. listopadem a logicky nejen inspiruje ke vzpomínkám, ale i úvahám o pravdě a její šanci zvítězit nad lží a nenávistí. V docela jiné atmosféře se nese následující druhé posezení vánoční.

Třiaosmdesátiletý herec a moderátor Alfred Strejček se ve svých poklidných a hloubavých zamyšleních zhusta opírá i o řadu citací Františka z Assisi, Jana Amose Komenského či Alberta Schweitzera.

Velikonoční rozprávění zase vede k zobecňujícím úvahám na příkladu biblického Jidášova příběhu o vině a odpuštění. Úsporné folkové aranžmá Svatováclavského chorálu v podání zpěvačky a písničkářky Radůzy pak otevírá další zastavení s původním datem 28. září.

Hudba hraje v jednotlivých nahrávkách také svou nezadatelnou roli, jednotlivé písničky, které rozhovory prokládají, jsou vždy tematicky vybírány a zůstaly zachovány i mimo původní rozhlasové povídání ve vydaných záznamech.

Osobní a ve velmi přátelském duchu vedená povídání pojmou jak filozoficko-historický rozměr, tak i polohu velmi osobní, zejména když v pátém z pořadů hovoří Alfred Strejček o svém, v dané době ještě velmi čerstvém sňatku s Jitkou Molavcovou.

Cyklus pak uzavírá část šestá, prvomájová. Připomíná nejen velmi poetický svátek lásky spjatý s tímto dnem, ale třeba i odkaz Tomáše Bati a jeho intenzivního vztahu k 1. máji coby svátku práce.

Je tudíž patrné, že Rozprávění Alfreda Strejčka a Jana Kovaříka je bezmála šest hodin velmi pestrého a mnohostranného poslouchání.