RECENZE: V šumavské Záhadě Blair Witch zabíjejí bludičky

„Ignis Fatuus znamená doslova neposedný oheň. Jde o středověké označení pro bludičky. Na Šumavě, kde jsem vyrostla, se jim říká světýlka, to zní ale příliš dětinsky, pro horor se spíš hodí to děsivější latinské označení,“ vysvětlila autorka název knihy.

Vrací se v ní znovu také do pohnutých 50. let 20. století, kdy se Československo stalo součástí východního bloku. Šumavu tehdy začaly hlídat ozbrojené stráže se psy, později přibyly ostnaté dráty.

Právě tam se odvíjí osudy výzkumníků pátrajících po bludičkách, jimž místní přičítají smrtící, spalující sílu. Společnost jim dělává podobně hrozivá mlha, jež dokáže zabíjet i vytvářet „bezčasí“. Na vědeckou misi dohlíží – samozřejmě z bezpečné vzdálenosti – Státní bezpečnost.

Hlavní zápletka Ignis Fatuus vychází z místní legendy, podle níž se (ovšem v 70. letech minulého století) ztratila v močálech u řeky Křemelné podobná skupina odborníků. K tamní povídačce autorka zdatně přimíchává keltské, slovanské, pohanské reálie, rituály, které k regionu rovněž pevně patří.

Hororový koktejl doplňuje poválečným odsunem Němců, řáděním československé armády, která jejich domovy, včetně kostelů, božích muk a hřbitovů, často nesmyslně srovnala se zemí. Zlé síly se tak dostaly napovrch…

Vyprávění poskytne čtenářům pestrou směsici vjemů odvíjející se v pusté krajině, v tíživé atmosféře jakéhosi bezčasí. Pohybují se v ní (ne)živé i (ne)skutečné postavy různě propojené s lokalitou. Spisovatelka je nechá spolu s vědci putovat místy, která byla z rozhodnutí mocných desítky let zcela prázdná.

V rozmlžených kulisách se jí daří vystavět poutavý příběh plný napětí, v němž, v rámci zvoleného žánru, nechybí ani explicitní násilí. Do děje vedle lidí, bludiček a mlhy tak vstupují beztělci, dvoudušníci (lidé s dvěma dušemi v jednom těle) a duchové.

K vystižení ponuré atmosféry autorka zdatně pracuje s jazykem. Mimo jiné tím, že umně střídá krátké pasáže s dlouhými, čímž děj zkušeně graduje. Vkládá do něj i zdání reality, „protokoly“, které podivnou expedici úředně mapují od jejího začátku do jejího konce.

Ignitus Fatuus emocemi, které se na mě při čtení hrnuly, v mnohém připomínají filmový hit Záhada Blair Witch (1999). Bloudící nešťastníci v neznámé krajině, pronásledovaní hrozivými silami, nenechávali můj mozek ani na chvíli vydechnout. Strach přicházel ve vlnách a byl všudypřítomný.

Slabším povahám tedy rozhodně nedoporučuji pročítat knihu o samotě, ve stanu, případně kdesi na chalupě v lesích, v pošmourném počasí. Mohli byste dojít k závěru, že vnější svět je plný přízraků, které vám usilují o život. Jisté také je, že ti zvědavější z vás zaklapnutím knihy zatouží na Šumavu vyrazit. Popis tamní čarokrásné přírody zvládá Klabouchová na jedničku. Dávejte tam ale pozor na bludičky!