RECENZE: Stefan Ahnhem novou hrdinku nenašel

V jednom z nejlepších stockholmských hotelů byla nalezena mrtvá populární influencerka. Podle všeho zašla erotická hra, která v pokoji proběhla, příliš daleko. Vyšetřování její smrti se s vervou ujala zmíněná Malin Rehnbergová, leč prostor pro práci dlouho neměla. Střetla se názorově se svým novým šéfem, jenž měl větší zájem na vyšetřování jiného případu, a byla za to náležitě ponížena.

Základ příběhu je pochopitelný a nadějný. Jeho další zápletka už ale tak přehledná není. Jestliže Ahnhem v případech Fabiana Riska ctil přehlednost, tentokrát to čtenářům tak snadné neudělal.

Jizvy plné beznaděje jsou trochu náročnější, přičemž problém není ve stylu vyprávění či zapeklitosti případu, nýbrž v nepříliš funkčním a leckdy i zbytečně krkolomném větvení sledu událostí.

Rehnbergová tak těžko získává sympatie. O ty základní přišla brzy kvůli tomu, že se do vyšetřování pustila z velké části na vlastní pěst, což je nestandardní. V dávných časech by možná takový přístup získal hlavnímu hrdinovy oblibu. Dnes je důležité, aby působil uvěřitelně a přesvědčivě, a Rehnbergová taková není.

Coby bývalý scenárista umí Ahnhem napsat znamenité dialogy. Nejsou v nich zbytečné věty, jsou jasné a přehledné. V jeho knihách patřily vždy k tomu lepšímu. Platí to i o Jizvách plných beznaděje. V této disciplíně pomáhá Rehnbergové dostat se čtenáři více pod kůži, získat si u něho sympatie. Je to ale málo. Bojuje o ně v podstatě od začátku do konce, což místy trochu mlží hlavní linii příběhu, jeho vyšetřování a zvraty v něm.

Příběh tak vlastně nemá pozitivního hrdinu, postavu, která by byla nositelem toho dobrého, co do každé detektivky patří. Z Jizev plných beznaděje to dělá průměrné žánrové dílo, jehož autor by si měl rozmyslet, jestli svou novou literární osobnost bude vytěžovat i dál.