RECENZE: Severní Korea ostře vypálená do duše

Devatero povídek pravděpodobně rozčaruje ty, kteří očekávají surové vylíčení severokorejské reality.

Uprchlice z totalitního státu do jeho demokratické polovičky napsala povídky pro pokročilejší znalce historického kontextu země, kterou v posledních dnech druhé světové války přetnula 38. rovnoběžka a jejíž rozdvojení nezvrátil ani konflikt zkraje padesátých let.

Jakožto žena s utajenou totožností skrývající se kvůli rodině, jež zůstala na Severu, se přirozeně zabývá dopady traumatu odchodu z vlasti do Jižní Koreje. Ta jí podobné jedince sice úředně neodmítá, avšak kulturní střet mezi nimi je nesmazatelný.

KLDR hluboce zapustila kořeny v kterémkoli běženci, jenž povětšinou nedokáže plně pochopit kapitalistický systém, v němž se plýtvá nejen jídlem a kde není třeba každého předem podezírat z úskoků.

Soubor jako celek má přesto spíše váhavé sdělení, povídky lépe fungují samostatně. Pokud nemnoho z nich okrajově pojednává o severských reáliích, činí tak víceméně suchým výkladem bez podrobnějšího proniknutí do chmurného utrpení nesvobodných obyvatel.

Například hladomor, který komunistickou Koreu těžce zasáhl v devadesátých letech, autorka po vzoru svých krajanů stroze nazývá namáhavým pochodem, aniž by se do nejtragičtějšího období barvitěji pohroužila.

Jako by tak nějak počítala, že jsou s ním čtenáři široce srozuměni. Jakmile se v textech přesouvá na Jih, postavy a jejich rozmanité příběhy hned ožívají.

Výsostným dílkem ze sbírky je titulní povídka, v níž prozaička znamenitě přibližuje zasuté předsudky vůči severokorejské mentalitě, které se vkrádají i do milostných vztahů.

Mezi zdařilejší části se řadí také Sorry, paní doktorko věnující se odcizení příbuzných, které od sebe odtrhla nepropustná hranice, nebo Manželka pana Čangčchena, jež náležitě ukazuje, kam až jsou emigranti na své strastiplné cestě za příznivějšími podmínkami schopni zajít.