RECENZE: Román Jste tady není obyčejná lovestory

On je technicky vzato ženatý, byť od manželky odloučený bezdětný dvaačtyřicetiletý učitel. Ona je o čtyři roky mladší, rozvedená a rovněž bezdětná redaktorka.

Společná známá je přibere na túru od západního k východnímu pobřeží Anglie. Cestou je vystavena zkoušce nejen jejich fyzická zdatnost, ale i schopnost navázat perspektivní známost.

Britský prozaik, jenž je oproti svým protagonistům Michaelovi a Marnie téměř o generaci napřed, se tentokrát věnuje raným mileniálům a jejich úzkostem a potřebám po emociální stránce.

Coby starší a zkušenější se k nim v roli autora nestaví bohorovně. Pro bolístky nezadaných a osamělých, s nimiž zacloumala koronavirová pandemie, která je učinila introvertnějšími a nejistějšími, má velkorysé porozumění.

Nepravděpodobnou romanci, kterou mezi souputníky křeše náročný terén a jejich shodná cyničnost, zasazuje do dechberoucích přírodních scenérií nebo honosných a naopak omšelých hotelů. Pro vylíčení atmosféry míst a nahlas řečené, avšak též nevyslovené promluvy má spisovatel opravdový cit, který si patrně vytříbil i díky letité tvorbě filmových scénářů.

Hlavní postavy představují důkladné zhmotnění víceméně nežádoucích lidských vlastností, jež se povětšinou snažíme tlumit a schovávat, přestože je všichni máme.

Jak ovšem praví jeden fyzikální zákon, náboje stejného, v tomto případě záporného znaménka se odpuzují. Sepětí milenců se tudíž jeví spíše nereálně a málo uvěřitelně.

Na rozdíl od brilantního Jednoho dne, kde nesouměrný svazek nakonec fungoval a čtenářsky poutal, zůstává Jste tady poněkud v jeho stínu.

V žádném smyslu nicméně nejde o klasický milostný příběh s předvídatelnými dějovými odbočkami. Nicholls mu vetkává poctivý suchý humor a neočekávané, pochopitelné a přirozeně padnoucí zvraty, které navíc zdobí výtečný překlad Miloše Urbana.