RECENZE: Pavučina lstí varuje před sdílením i pomstou

Novinářka Kat Robertsová touží po setkání se ženou, která jí změnila život. Když k němu konečně dojde, je odhodlána v jakémsi utajení poznat pravdu. Věci se ale nevyvíjejí podle jejího původního plánu. S Meg Williamsovou se pomalu sbližuje a zjišťuje, že na její minulost lze nahlížet i jinak.

Pavučina lstí je fabulace záhad a napětí, které pomalu osvětlují původní okolnosti případu a vnášejí do něj několikerá překvapení. Obě hlavní postavy jsou povahově barvité, což je samozřejmě čtenářsky přijatelné. Zde to však nepatrně brzdí spád příběhu, neboť je v něm třeba mnohé dovysvětlovat. Ne vždy je to tedy vstřícná jízda sledem události, jak by se na knihu, která má být napínavá, slušelo.

Vyprávění dívek se nejvíce zadrhne kdesi v polovině románu, kdy autorka jako by přesně nevěděla, kterak další líčení pojmout. Podaří se jí z toho však vymanit a ve druhé části přiměje čtenáře k tomu, aby za oběma dívkami stál. Rozpředla již složitosti i utrpení, kterými si Meg prošla a Kat prochází.

Pavučina lstí nicméně není moc napínavý thriller. Nenese zásadní zvraty ani dramata, je ukázněný, jen tu a tam zmíní nějaký krkolomnější moment. Autorka v něm především osvětluje, jak náročná a riskantní je každá pomsta a jak těžké je nebýt zaskočen náhlými zvraty měnícími původní představy a stavy.

Vytvořila však varovný příběh o internetu a sociálních sítích, z něhož vyplývá, že ten, kdo je v jejich sledování a užívání zběhlý, si může na základě digitální stopy snadno vytvořit kompletní profil jiné osoby.

Kdyby tedy Pavučina lstí měla být byť jen malým upozorněním na to, že pokud se člověk o každý svůj pohyb podělí s celým světem, může se to jednou obrátit proti němu, měl její vznik větší smysl, než to při čtení příběhu vypadá.