RECENZE: Pán hory je děsivý a návykový

Pán hory spadá do tzv. scandi noir čili temné severské detektivky. De la Motte přitom žánry střídá. Napsal thrillery, klasické i humorné kriminálky, psal i z prostředí IT komunity. V letech 2010 a 2015 získal prestižní švédské literární ceny.

V jeho nové česky vydané knize je vystavěno několik situací, které jsou v thrillerech časté. Třeba to, jak zásadně se na hlavní hrdince podepíšou vztahy v rodině, ze které vešla do života, nebo jak je oddělena od vyšetřování někým, s kým si předtím v osobní rovině neporozuměla.

Nejsou to vysloveně klišé, leč jsou to situace, které příběhu tolik nepomohou, pročež by se bez nich klidně obešel.

Atmosférický thriller líčí nejenom na fanoušky Motteho, ale i na ty, kteří mají rádi díla Jo Nesba, Stiega Larssona nebo Jussiho Adlera-Olsena, jenž je autorem myšlenky do suterénu odsunutého oddělení, kterou De la Motte použil. Násilí je v ději fyzické i psychické a je tak či onak často přítomno. Pán hory zkoumá nejtemnější stránku člověka, pracuje s tajemnem a náhlými zvraty.

Inspektorka Leo Askerová zastává důležitou pozici v oddělení pro závažné zločiny v Malmö. Na začátku vyšetřování případu zmizení dvou mladých lidí ji nadřízený přeřadí do takzvaného oddělení ztracených duší, jež je situováno do suterénu policejní stanice.

Navzdory profesnímu ponížení se však na pátrání podílí dál, což je sice kvůli praktické nereálnosti pro věrohodné přijetí příběhu překážkou, coby autorskou licenci to nicméně lze respektovat.

De la Motte zručně žongluje s událostmi tak, aby se děj stával složitější a zapeklitější. Zvyšuje tím napětí a očekávání. Je to zručně napsaná severská kriminálka v celé své temné kráse, přitažlivá, návyková, děsivá a napínavá. A že je to první díl chystané série, je dobrá zpráva navíc.