RECENZE: Mezi Bohem, pistolemi a gestapem

Rozsáhlý román se žánrově pohybuje na hranici fikce a faktografie. Je psán formou deníku vojáka.

Čtenář tak nejen den po dni, týden po týdnu, ale také minutu po minutě může sledovat činnost odbojové skupiny, která německé okupanty doháněla k šílenství.

Seznamuje je podrobně s muži, kteří vyčnívali už v československé armádě. Černý nijak nezastírá, že vzhledem k jejich povahám to neměli s nimi jejich velitelé občas snadné už před 2. světovou válkou.

Právě oddanost vlasti, umanutost, tvrdohlavost, zásadovost a statečnost byly následně ideálními předpoklady pro to, aby se sešli v odbojové skupině, která dokázala roky přinášet exilové vládě v Londýně ty nejcennější informace z protektorátu Čechy a Morava. Prováděla také sabotérské akce, jimiž mířila na nejvyšší osobnosti nacistické říše.

Spisovatel jejich příběh v těchto dobách vypráví chronologicky. Ústřední postavou je pro něj Václav Morávek, kolem něhož se děj točí. Začíná tedy 15. zářím 1939, kdy se rozhodne žít v ilegalitě. V tu dobu se Němci blíží k vítězství v Polsku a je jasné, že téměř rok stará mnichovská dohoda – která ostudně ve jménu „míru“ obětovala československé pohraničí – válce nezabránila.

Čtenář se hned na počátku knihy seznámí rovněž s dalšími klíčovými hrdiny. Tři mušketýři, jak si říkávali, neváhali obětovat soukromí, aby bránili vlast. Tušili, že jejich jména jsou na německých seznamech „nepohodlných“, které je nutné sledovat. Odchod do ilegality tak pro ně byl logický. Věděli, že tím chrání nejen sebe, ale hlavně své blízké.

Černý mapuje činnost skupiny bez příkras. Napětí se mu daří udržet i díky tomu, že je od začátku do konce jasné, kdo je kdo. Ale také to, kdo je padouch (mimo jiné šéf gestapa Oskar Fleischer), kdo hrdina. Spád vyprávění pak zajišťují nejen historické události, ale i jeho úsporný literární, deníkový styl.

Čtenář kapitolu po kapitole putuje zejména protektorátní Prahou. Poznává odbojové hnutí, do něhož jsou zapojení hlavně (ne)obyčejní lidé takzvaně zevnitř. Sleduje, jak život v protektorátu houstne. Dostává se do světa, kde se viditelně „utahují“ šrouby. Okupanti likvidují občanský život, Židé se stávají méněcennými a všichni se tak nějak snaží o jediné: nelehké časy přežít.

Nicméně Tři králové v popsané atmosféře jaksi od začátku své mise tuší, že nedopadne dobře, ani nemůže dopadnout. Možná i proto s nacisty bojují nejen zbraněmi, přidávají také kus vtipu a drzosti…

Důvěryhodnost knihy podtrhují četné dobové fotografie, materiály, z nichž část byla zveřejněna úplně poprvé. Kniha se tak spíš svou formou blíží až odborné vědecké práci. Je na ní vidět, že vznikala dlouhé roky.

Ostatně autor ji opatřil rovněž rozsáhlým poznámkovým aparátem. Spolupracoval na ní navíc s předními českými historiky, konkrétně Jaroslavem Čvančarou a Jiřím Košařem. Přesto zůstává stále čtivá.

Jen na okraj, Černý si jednu velkou fabulaci přece jen v rámci své literární prvotiny dopřeje. A to když po válce potrestá prostřednictvím jedné ze svých postav šéfa gestapa Fleischera, pro nějž Tři králové byli výjimečnými terči. Ten ve skutečnosti z protektorátu zmizel beze stopy. Dožil kdesi v Západním Německu. Stejně nepotrestaní zůstali jiní včetně československých kolaborantů.

„Pořád se o nich mluví. Já jsem chtěl ovšem vyprávět o někom jiném, o hrdinech, na které občas zapomínáme,“ shrnul svůj záměr autor pro Novinky. Podařilo se mu to na výbornou.