RECENZE: Klub kamzíků je nakažlivý světoběžnický román

Pochází sice z volnomyšlenkářské rodiny usazené ve vile na pražské Malé Straně, která si svou vnitřní svobodu nenechala vzít ani po tragickém osmašedesátém roce, stále ale dychtila nebýt nikým a ničím svazována.

Začátkem osmdesátých let proto coby dvacátnice nasedla s výjezdní doložkou v kapse na vlak do Paříže a už se nevrátila.

Z prózy čiší téměř hmatatelný pulz nezkrotného srdce, které Skalu drželo naživu i v těch nejsložitějších chvílích, kdy ji napadlo své plahočení se světem s nemilosrdným statusem imigrantky z východního bloku vzdát. Naštěstí tak neučinila a pomyslně se dostala až ke hvězdám, totiž do Los Angeles, kde natrvalo zakotvila.

Autorka si svůj tvůrčí um donedávna schovávala takřka výhradně pro děti, pro něž stvořila kupříkladu sérii Strado & Varius. Nyní však cílí na dospělé, které dokáže výmluvnými obraty nadchnout, pobavit, zarmoutit nebo přimět podumat o povaze vlastních tužeb a stesků.

Verva, s níž zdolávala překážky a zároveň si všechna příkoří a malé i velké radosti nesmírně užívala, je silně nakažlivá. Její literární zpracování potom dvojnásob.

Zejména v počátečních dvou ze tří částí díla, příznačně pojmenovaných Doba kamenná a Volný pád podle stavu mysli v domovině a následně ve Francii, je v tomto úsilí zarputilá. Čtenáře podmanivě přenáší do mikrokosmu zhýralých večírků zbohatlíků nebo do filmařské bubliny, přitom si zachovává český nadhled a jemnou ironii.

V závěrečné Hollywood Forever už poněkud zvolňuje. Rozvláčně se věnuje i zahlcujícím podružnostem, které by bylo radno proškrtat.

Navzdory loudavému finále skládá pozoruhodný triptych, v němž dobře vystihuje komunistické bezčasí, hořkou euforii z ciziny a nakonec střízlivé usazení za oceánem.