Článek
Keeganová poskládala triptych ze svého prozaického debutu Antarktida z roku 1999, pozdější povídky Pomalá, bolestná smrt, jež už před patnácti lety vyšla česky ve sbírce Modrá pole, a nakonec ze své nejčerstvější, nazvané Na konci dne, kterou vetkla do titulu.
Vágní pojmenování podle jejího časového zasazení koresponduje se stylem, jakým spisovatelka pracuje. Jako čert kříži se vyhýbá křiklavosti a rozvleklosti.
Trojicí textů se klikatí nedorozumění mezi pohlavími a rozdílná očekávání ze strany žen a mužů. Ti pod irským patriarchálním vlivem smýšlejí o svých protějšcích přespříliš konzervativně až obhrouble.
RECENZE: Zasloužilá matka, přemnožený druh?
Na konci dne zůstává protagonista stejnojmenného díla osamělý a povídkářka se vrací do bodu zlomu, jenž jeho životní prázdnotu zapříčinil. Pouze v této části výslovně použije slovo mizogynie, a to z úst ženy, kterou od sebe svým zhoubným uvažováním odehnal.
Jako na antarktické ledové poušti se cítí vdaná hrdinka, která se po letitém monogamním svazku rozhodne prozkoumat svou tělesnost s náhodně vybraným milencem. Zpočátku vzrušující dobrodružství však spěje do trpkého vystřízlivění.
Nejnáročnější na rozklíčování se jeví prostřední povídka Pomalá, bolestná smrt, jejíž včlenění mezi zbylé dvě je poněkud nepatřičné. Vypráví o ne zrovna činorodé literátce na rezidenčním pobytu, kterou s jejím liknavým postojem konfrontuje méně úspěšný, zato ctižádostivější autor.
RECENZE: Přeživší holokaustu v uvěřitelných paralelních vesmírech
Povídky připomínají atomy, zdánlivě malé a dokončené počiny, pod jejichž povrchem se ukrývají další netušené roviny. Keeganová uplatňuje krajně úsporný přístup znovu suverénně. Znamenitě se jí daří navozovat napětí, aniž by k němu potřebovala zevní dramatičnost.
Podprahovou nenávistí vůči ženám coby předním tématem knihy se prochází obratně a rozvážně, že to čtenář místy ani nemusí postřehnout. Je docela dobře možné, že jej tato skrytost přiměje k vícečetnému prostudování, aby se dopátral významů.
A stejně tak je pravděpodobné, že ho tyto brilantní povídky budou při opakovaném čtení poutat víc a víc.
| Claire Keeganová: Na konci dne |
|---|
| Prostor, překlad Hana Ulmanová, 112 stran, 297 Kč |
| Hodnocení: 85 % |
RECENZE: Kořenova čistá Řeka zázraků
RECENZE: Štifter skládá okázalé obrazy lidského zmaru
