RECENZE: Každej z nás je jen závojnatka v igeliťáku

Román psaný v ich formě vás seznámí s Ferdinandem alias Ferdou, kterého vlastní rodiče odložili hned po narození. První roky z dětského domova jsou jen jakousi vzdálenou kulisou jeho příběhu, která ovšem zásadně ovlivní celý jeho život.

Ač vyrůstává v pěstounské rodině Dany a Rudy, jako by mu „cosi“ chybělo, anebo přebývalo? Chybějící lásku proto často nahrazuje agresí, do níž se mísí nezpochybnitelný fakt, že je všude jiný.

Odmala si totiž uvědomuje, že v jeho ryze mužském těle žije ještě křehká dívka, která má své názory, módní vkus a je dost tvrdohlavá. Cestu k ní i k dalším lidem hledá zprvu přes zvířata a poté ve psaní vlastních příběhů.

Závojnatky otevírají v české literatuře téma, které není tak úplně běžné. Vynikají rovněž po jazykové stránce. Mayer díky používaným slovům, jejich umným skládáním dokáže vykreslit tápání malého dítěte i dospívajícího (trans)kluka.

Tempu vyprávění svědčí také střídání různých tvůrčích stylů, hovorového jazyka jednoho puberťáka se spisovnou formou. Klasický text doplňují e-maily nebo dopisy, které (si) Ferda píše a které sdělení určené čtenářům vhodně oživují.

Román - jež se pyšní také krásnou obálkou - tak můžete číst buď jako milostné vyznání, nebo jako zpověď kluka, kterému osud zdánlivě nerozdal dobré karty, ovšem on se s nimi naučil hrát tak, aby byl v životě šťastný on i ti, které – ač často zprvu nechce – miluje.

Prostřednictvím Ferdy vám autor jaksi „mimoděk“, různou formou položí několik zásadních otázek, a to jak se stavíte k homosexualitě, transsexualitě. Hledání odpovědí na ně pak nechává jen a jen na vás.

Ostatně i hlavní postava jeho knihy ze sebe postupně sloupává předsudky, jednu ztvrdlou vrstvu za druhou, závoj za závojem, aby se nakonec, obrazně řečeno, přiblížil k milovaným rybám, krásným závojnatkám. Hladce to rozhodně nejde.

Jeho postřeh o osamění jedince ve společnosti: každej z nás je jen závojnatka v igeliťáku, tak prochází celým románem. Ten vám nabídne sondu do holko-klučičí duše, s níž můžete poměrně hladce souznít, bez ohledu na to, k jakému pohlaví se hlásíte, jakému dáváte přednost pro partnerské soužití.

Každý z nás se totiž odmala ve společnosti učí budovat kolem svého křehkého já ochranné vrstvy a dobře ví, že sundávat je občas dost bolí. Zároveň to může být však očistné.