RECENZE: Je cennější dům po předcích, anebo vztahy s blízkými?

Kubíková (ročník 1948) není v literatuře rozhodně nováčkem. A to, že dokáže vystavět čtivý příběh, potvrdila i ve svém nejnovějším počinu. Zasadila ho do kulis maloměsta, do jedné ulice, která se – podobně jako svět – mění starousedlíkům před očima.

Vyrovnat se s moderními technologiemi, se společenskými změnami pro ně není vůbec jednoduché. Navíc si každý z nich v sobě nese vlastní rodinná traumata, která spouštějí pocity osamění. A je jen a jen na nich, zda přijmou možnosti, které je ze zmaru vyvedou.

Šanci přinášejí noví lidé, již se do ulice stěhují, ač mají již jiné představy o tom, jak společně vycházet. Najít smír je těžší a těžší, zvlášť v situaci, kdy se musejí rozhádaní sourozenci Nina a Radek dohodnout, jak naložit s domem po předcích. Prodat ho a být zajištění, anebo v něm dožít s rizikem, že jim spadne „na hlavu“?

Dům na konci ulice jistě ocení všichni, kteří podobné věci řeší. Příběh plyne pomalu, až monotónně, kopíruje obvyklé dny seniorů, kteří již nemusejí/nechtějí chodit do práce a mají svůj čas jen pro sebe, své blízké a své čtyřnohé miláčky. Jenže? Dokážou v něm být šťastní?

Román je určený spíše pro věkem pokročilé čtenáře. Těm mladším nabídne vhled do světa, v němž je stále prostor na setkávání s blízkými, na nové zážitky, ale v němž převažuje hlavně zažitá rutina. Do světa, v němž jednou bude žít většina z nás.

Ozvláštněním vyprávění je pak vkládání pasáží z jiných knih, které hlavní hrdinka Nina právě čte. Nebude-li vám stačit tento román, který se hladce přečte za den, můžete po nich směle sáhnout. Autorka vybrala samé skvělé tituly.