RECENZE: Jaroslav Rudiš rozjímá podnětně, ale i ustrnule

Spisovatel, jenž je dnes více spjatý s německou než českou literární scénou, se opět toulá Prahou. Naposledy tam v komiksu Noční chodci umístil dva kamarády, kteří si při hospodském turné povídali o všem a o ničem.

Nyní se po matičce stověžaté prochází o neobyčejném Štědrém dni se svým alter egem a trojicí nahodilých známých.

Ač Rudiš pochází z Podkrkonoší, v Praze řadu let žil a pravidelně se do ní vrací, a tak ji evidentně zná velice dobře. Svátečně laděný text jeho zasvěcenost netají.

Autor v něm nicméně prokazuje schopnost určitého odosobnění. Náležitě budí dojem, že je ve městě stále cizincem na návštěvě, kterou si s otevřenýma očima užívá plnými doušky.

Praha v zasněženém hávu zní coby okřídlený motiv, literát se ale dostává za jeho hranu. Během putování po věhlasných pamětihodnostech a oblíbených pivnicích nahlíží za závoj, který je obestírá, a všímá si na první pohled nezřetelných věcí. S komorním panoptikem postav tvoří dobrý celek, který příjemně plyne.

Útlá novela čerstvého nositele českého státního vyznamenání je současně cosi jako koncentrát všeho, co má rád. A má přitom neustálou, už poněkud ustrnulou potřebu to sdělovat čtenářstvu.

Každý, kdo je alespoň lehce políben Rudišovou předešlou tvorbou, si může být jist, že i tentokrát dojde na zmínku o Franzi Kafkovi, historická okénka nebo nadpřirozená setkání.

Vánoční zázrak se nekoná. Nostalgické a také podnětné rozjímání nad pravou podstatou a dnešní podobou křesťanských svátků, doplněné o přiléhavé a poutavé ilustrace Jaromíra 99, ovšem ano.