RECENZE: Gay romance Nech těch lží je přesvědčivá v přirozenosti

Zamrzlé ledy dříve zapovězených homosexuálních poměrů tají. Pro dnešní spisovatele z řad gayů středního věku v posledních letech nadešel čas vyznat se ze svých, mnohdy dávných intimních zážitků a potlačovaných emocí.

Nynější hvězda francouzské literární scény, třicátník Édouard Louis tak bez skrupulí činí už od svého debutu Skoncovat s Eddym B. O čtvrtstoletí starší Besson se v jeho letech ocitnul v daleko složitějším postavení.

Svou queer orientaci naznačoval víceméně v hádankách a naplno ji odkryl v útlé próze, kterou vydal teprve s překročením padesátky.

V počinu Nech těch lží nazvaném podle průpovídky jeho matky se vrací do svého sedmnáctiletého já, kdy ve škole potkává zbožštění vlastních představ v podobě vrstevníka Thomase. Nepřemýšlí o tom, zda je láska mezi dvěma muži patřičná. Rozvíjí se pozvolna a zcela přirozeně.

Právě v jejím autentickém průběhu tkví intenzita autorova sdělení, jež v dobrém smyslu připomene obdobně laděný román Dej mi své jméno z pera Andrého Acimana, shodou okolností zasazený do stejné doby.

Pro mladíky je jejich skrývaný vztah tady a teď, nehledě na vnější okolnosti, tehdy zejména děsivý rozmach onemocnění AIDS.

Úspornost jazyka a s ní ruku v ruce jdoucí údernost obsahu je silnou devízou knihy, jejíž koncept v tvůrcově mysli nejspíše uzrával po dlouhé dekády. Příběh ovšem nevypráví výhradně retrospektivně.

Snad ještě drásavější jsou dovětky ze současnosti, fungující jako přiléhavý podklad historie Bessonova milostného života.