RECENZE: Estonie, ponížení vyvolené a kladivo. To je Slunovrat

Slunovrat má v sobě slunce, a to nikoli jen v názvu. I když se v něm vraždí, a to rovnou kladivem, ona ohnivá koule v něm nikdy nezajde. Příběh se totiž odehrává v létě na švédském ostrově Ulvön. A protože je to místo lidmi oblíbené, určené k odpočinku, vtlačila se jeho atmosféra i do řádků knihy.

Frederik ztratil při tragédii lodi Estonia, jež se potopila v noci na 28. září 1994 při cestě z Tallinu do Stockholmu a zahynulo při tom 852 lidí, oba rodiče, nejspíš i bratra a další chuť do života. V honbě za představou o přeživším sourozenci jej později osud zavedl na idylický ostrov na severu země.

Tam ale došlo k vraždě a on jí byl tak blízko, že se z něho stal hlavní podezřelý. Strach a obavy ho přiměly k samostatnému vyšetřování, přičemž totéž činila policie. S tím rozdílem, že pátrala i po něm.

Lina Areklewová rozvíjí příběh, který sahá do vzdálenější minulosti a oživuje i starý vztah hlavní mužské postavy s vyšetřující policistkou Sofií Hjorténovou. Od samého začátku opečovává švih vyprávění na přibližně stejných hodnotách.

Jednotlivé kapitoly jsou dost krátké a úderné na to, aby ho nezpomalily, zároveň nejsou tolik agresivní, aby bylo vyšší.

Lehce napínavý děj servíruje další vraždy, odhaluje ponížení ze starých časů, pomalu vnáší jasno do spojení staršího příběhu s dějem aktuálním, činí vztah Frederika a Sofie sympatičtějším než všechny ostatní a spěje k rozuzlení, které sice přinese překvapení, zároveň však nastolí otázku týkající se uvěřitelnosti událostí v jednom lidském životě.

Obě hlavní postavy jsou vykresleny dostatečně komplexně. Fredrik si nese trauma, se kterým je třeba pracovat, schází mu odvaha přenést se přes tragédie a naučit se mít život zase rád, občas se nechová racionálně, ale v hloubi duše je dobrý člověk.

Sofie je povahově barevnější, působí jako kompetentní policistka, bojuje s mnoha nejistotami, a i ona má dobré srdce. Takové vlastnosti ve vyprávění plném letního severského slunka vtiskly knize přirozenou přitažlivost.

Slunovrat se dobře čte a hůře se odkládá. Nachystal si také pozici pro pokračování, které by znovu nahlédlo do Sofiina a Fredrikova boje se životem i zločinem. V dávkách vyvážených jsou v něm zlo i dobro, odvaha i slabost, napětí i klid. Je to průměrná detektivka, která hledí výš.