RECENZE: Encyklopedický, leč zábavný Franz Kafka

Mahler je umělecký samouk, který vstoupil do povědomí komiksovými adaptacemi děl Roberta Musila nebo Thomase Bernharda, jež vyšly i v českém překladu.

S tuzemským literátem Jaroslavem Rudišem stvořil minimalistické stripy o dvojici pivních kamarádů Noční chodci. S autorem novely Nebe pod Berlínem má společný mimo jiné obdiv pro pražského německy píšícího spisovatele, od jehož skonu nedávno uplynulo sto let.

Hned na počátku počinu strhává Kafkův zavedený přídomek židovský, jenž je k nalezení snad v každé učebnici literatury. A správně. Je sice nesporné, že prozaik měl tento původ a rodinné zázemí na pražském Josefově, úzký vztah k judaismu, jenž je mu často přisuzován, nicméně neměl.

Jde o zářný příklad toho, jak tento komiks Kafku do určité míry demytizuje a zpřístupňuje jeho složitou osobnost širokým čtenářským kruhům. Mahler se jej nesnaží vykuchat.

Navzdory očividně důkladnému bádání v pramenech, především denících a korespondenci, uznává limity svých možností a připouští, že mnohé skutečnosti jsou holt pohřbené spolu s ním.

O to poutavější, byť občas poněkud příkrý, je kreslířův ryze uvolněný pohled na autora, s nímž si místy nebere servítky, zejména v rozebírání jeho milostné stránky. Činí tak ovšem spíše latentně a nenásilně. Tropí si z Kafky i legraci, avšak vlídně, prostřednictvím humorných jednoduchých malůvek, které nedokážou pohoršovat.

Význačné jsou v komiksu úryvky z dobových, obvykle nelichotivých recenzí Kafkovy tvorby. Ukazují, že byl nepochopený už tenkrát okolo první světové války a je doposud.

„V každém městě se najde blázen, který za mnou po přednášce přijde a vyjádří nějaký scestný, naprosto nepodložený názor na Kafku,“ cituje v závěru spisovatelova nejbližšího přítele Maxe Broda v televizním rozhovoru z roku 1968, který hovoří takřka za vše.