Článek
Jiným nešvarem detektivek je, když se kromě policisty či člověka k tomu určenému podílí na vyšetřování ještě někdo další, bez patřičného mandátu.
Zpravidla to autorovi umožní nabídnout zápletku navíc, protože tihle amatéři se obvykle připletou k nějakému maléru, či ho rovnou vytvoří. Fakticky to ale bere ději uvěřitelnost.
Když se pak příběh týká rodiny či kohosi blízkého vyšetřujícímu a ten je ohrožen na životě, je to podbízivé a hloupé.
Všechny tyto neduhy Skleněný muž má. Přesto je třeba objektivně přiznat, že více než šestisetstránková kniha je přitažlivá i stravitelná. Třeba proto, že vysoký počet stran nezbrzdil autorovu vyprávění tempo, především ale kvůli tomu, že nabízí nápaditý příběh z pozoruhodného prostředí.
V detektivkách totiž rovněž platí, že odehrává-li se děj tam, kde je čtenáři s postavami dobře, je půlka úspěchu na světě.
De la Motteho hrdinka, inspektorka Leo Askerová, pracuje v Oddělení ztracených duší. Překvapivě ji kontaktoval její otec a připustil, že by mohl být v hledáčku policie. Ona zasáhne a oficiální vyšetřování tím zásadně ovlivní, jakkoli bylo v té době její působení u policie spojeno s jinými úkoly.
Její přítel z dětství Martin Hill do toho všeho dostane možnost odjet na Skalistý ostrov do sídla rodiny vynálezce Gunnara Irvinga, kde má o jeho věhlasu napsat knihu. Protože je případ otce Askerové s místem jeho pobytu spojený, stává se i on součástí vyšetřování.
De la Motte je šikovný detektivkář. Přes uvedené výhrady stále udržuje v příběhu dramatičnost a vyvolává u čtenáře očekávání. Jsou to vlastnosti u každého knižního příběhu pozitivní.
| Anders de la Motte: Skleněný muž |
|---|
| Kalibr, překlad Jaroslav Bojanovský, 631 str., 413 Kč |
| Hodnocení: 60 % |
