RECENZE: Červenou knihovnu z protektorátu nezachrání ani štěkající psi

Spisovatelka zasadila své vyprávění především do malého městečka v Beskydech. Za první republiky se tu dařilo lázeňství a místní vše dokázali náležitě využívat. Prosperující byznys se změnil v momentě, kdy se Československo rozpadlo. Se vznikem protektorátu Čechy a Morava ubylo hostů zvaných a přibylo těch nezvaných: Němců.

Uprostřed těchto velkých dějinných kulis žije bez rodičů v luxusním domě svůj „obyčejný“ život mladá dívka Živa. Čtenář hned od začátku tuší, že o tátu a mámu přišla nějak tragicky. Dlouho ovšem neví jak. Společnost jí ve vile dělá ještě bratr Slávek, který ovšem velkou část 2. světové války tráví kdesi v lesích.

Všem ve svém okolí naznačuje, že je aktivně zapojen do partyzánského hnutí. Je to pravda? Komu škodí? A komu pomáhá? A opravdu byli partyzáni jen hrdinové? Mají být všichni po válce oslavováni?

Autorka v knize klade jednu podobnou otázku za druhou. Odpovědi na ně však moc nedává. Své hrdiny totiž nechává žít nejen v emočně vypjaté době, ale také uprostřed davu jiných lidí. Sází jednoho člověka vedle druhého, aniž by je více psychologicky prokreslovala.

Mnozí z nich tak působí černobíle. A je přitom jedno, zda jsou na straně zla: Němci a komunisti, nebo dobra: demokraté a vesničané. Postavy a postavičky z městečka spisovatelka propojuje navíc s dalšími z hor, případně z Ostravy, odkud pochází poněkud tajemná matka Slávka a Živy.

I jejich vzájemné vazby, včetně lásek a nenávistí, jsou v příběhu poněkud mělké. Jako by autorce došla slova popisující vypjaté emoce. Akčnost nepřináší ani osvědčené reálie, které má spisovatelka díky své práci pro databázi Paměť národa důkladně probádané.

Smečky štěkajících psů hledající koncem války v Beskydech partyzány jsou sice silným, na chvíli i osvěžujícím motivem, ovšem také událostí téměř ledabyle položenou do děje. S jediným cílem, aby to nakonec všechno do sebe „nějak“ zaklaplo.

Mám-li očekávanou novinku shrnout do jedné věty, zní: to lepší Scarlett Wilková už napsala. Za mě je to třeba kniha Ty chladné oči. Její novinka Když přišli psi spadá spíše do osvědčené kategorie příběh à la červená knihovna odehrávající se v historických kulisách, než aby vám přinesla skutečně hlubší intelektuální zážitek.