Článek
V roce 1990 se nechal Koháček přemluvit a byl zvolen za Občanské fórum do České národní rady. Povídal mi tehdy, že to nejspíš bude dočasně. Ale k původnímu řemeslu se už nevrátil. Zůstal u politiky. Do roku 2002 byl poslancem za ODS, pak se vytratil do poradcovských kuloárů či kam.
V neděli 9. února, ve věku 73 let, zemřel – po dlouhodobých zdravotních problémech, jak mě informoval jeho syn Daniel.
Koháček pořádal setkání s autory spojená s autogramiádami. Navázal styky s některými západními ambasádami, a když do Prahy přicestoval známý spisovatel, bylo zejména v druhé půli „osmdesátek“ téměř jisté, že navštíví Knihkupectví Karla Čapka. A nebyla to ledasjaká jména!
Glosa: Nenastal čas, aby divadelní Ypsilonka zavřela krám?
Autogramiádu tam měli například Američané John Updike, Kurt Vonnegut, William Styron či Robert Stone, Ital Michele Prisco, Francouz Robert Sabatier, Nor Knut Faldbakken. Se čtenáři se tu setkávali i čeští autoři: Jan Skácel, Jiří Suchý či Jiří Mucha. Každého z hostů Petr nakonec požádal, ať se podepíše na sloup za dveřmi prodejny. Časem vznikla zajímavá sbírka autogramů.
Koháčkova mikrokancelář pak byla „hnízdem“, kam docházel okruh spřízněných lidí pro výměnu informací či nelegálních tiskovin. Když to v listopadu 1989 „ruplo“, logicky mířila dodávka exilových knih vypravená z Čs. střediska nezávislé literatury v západoněmeckém Scheinfeldu k „Čapkovi“. A zde, za ohromného zájmu veřejnosti, se zásoby exilové produkce rozprodávaly.
V devadesátých letech knižní trh zažíval explozi titulů a vzápětí spotřebitelské ochabnutí. Mnohokrát jsem si tehdy na Petra vzpomněl, jak by asi obstál, zda by byl zdatným konkurentem Knihkupectví Fišer, které se v Praze vypracovalo ve „hvězdu“ mezi prodejnami. Dnes to ovšem všechno je už stále mlhavější minulost – i proto, že na místech obou jmenovaných knihkupectví sídlí lukrativnější provozovny.
Nevím, zda Petru Koháčkovi přinesla léta v politice profesní štěstí. Nikdy nedošlo na to, abych se ho zeptal. Nepochybuji, že pracoval zodpovědně. Ale beztak si myslím, že stopa, kterou po sobě zanechal, je především ta knihkupecká a obecně kulturní. Vytvořil totiž ostrov normality, sdílení a slušnosti v časech, kdy to vyžadovalo mimo jiné odvahu.
Autor je editorem webu ČT art
Glosa: Zpráva o knižním trhu je dobrodružné čtení
Glosa: Absence muzea fotografie je skoro absurdní
