Ožehavým tématům se nevyhýbáme, říkají šéfky dětského časopisu Raketa

Litošová: Rodiče mi žádný časopis nepředpláceli. Jako malá jsem narazila na speciál ABC s komiksem o Malém bohovi, který mi připadal naprosto úžasný. Občas se mi dostal do ruky Ohníček. Když už jsem byla větší, kupovala jsem si Dikobraz. Byla jsem ale šťastná za cokoli, co tehdy na trhu bylo.

Švejdíková: Odmalička mě docela bavily komiksy, v Ohníčku tenkrát vycházel Barbánek. Na prvním stupni základky jsem hodně četla Čtyřlístek, na druhém pak Kometu, ve které byly komiksy na pokračování. Ábíčko na mě bylo moc technické.

Litošová: Ze začátku byly komiksy dva nebo tři a postupně přibývaly, i proto, že se nám rozšiřoval počet stran. Začínaly jsme na čtyřiceti a teď jich míváme až padesát šest.

Švejdíková: Komiksy jsou u dětí setrvale oblíbené. Jsou navíc hezkým předělem mezi stránkami s úkoly a souvislými hravě naučnými texty.

Litošová: Nechceme jít po extrémní jednoduchosti. Máme vyzkoušeno, že děti vzhlížejí ke starším. Je pro ně zajímavé to, co je záhadné. Jakmile je něco snadno pochopitelné, odkládají to.

Snažíme se časopis dělat tak, aby bavil i nás. Doufáme, že se v něm děti najdou, a když něčemu neporozumí teď, tak že si ho ponechají v knihovničce a třeba se k němu za čas vrátí.

Švejdíková: Vítaná je interakce s rodiči, když si od nich děti nechají některé věci dovysvětlit.

Litošová: Necílíme na bohaté děti. Byly bychom rády, kdyby Raketu mohly mít všechny. Dodáváme ji zdarma do pěstounských rodin, dětských domovů nebo hospiců. Bezplatně jsme ji rozdaly i stovkám dětí v rámci programu Daruj Raketu.

Švejdíková: Časopis je na kvalitním papíře, tím spíše si ho ponecháte jako knížku. Vychází jednou za tři měsíce, cena 125 korun nám nepřijde přehnaná.

Litošová: Na akcích typu Knihex, kde se můžeme setkat se čtenáři, vidíme, že jde o rodiny, které se dětem věnují a odmala je vedou k tomu, jak zacházet s knihou. O předplatitelích, jichž je zhruba dva a půl tisíce, ale kromě jména a adresy nic nevíme.

Švejdíková: Tipla bych si, že jde o zvídavé děti. Průzkumníky, které baví svět a poznávání věcí.

Švejdíková: Jde o soubor vybraných receptů ze všech čtyřiceti čísel Rakety. Kuchařek jsou sice plná knihkupectví, těch cílených na děti však tolik není.

Litošová: Stojí za nimi food stylistka Tereza Beránková. Dělá je tak krásné, že nám přišlo škoda je nevydat. Recepty jsme nedávno obměnili, bylo tedy příhodné ty dosavadní takto završit. A udělat si k výročí radost.

Litošová: Přicházejí k nám samy. Kdykoli nějaké téma studujeme, narazíme na jiné, které nás zaujme. Ukládáme si je do zásoby a pak se musíme shodnout, který zrovna přijde na řadu. Zohledňujeme i roční období, například do prázdninového čísla nedáváme těžké věci.

Švejdíková: Asi nejtěžší číslo bylo o hendikepech.

Litošová: Čtenářům jsme v něm daly úkoly, aby se mohli vcítit do situace různě znevýhodněných lidí. Třeba si obléknout a zapnout košili jednou rukou.

Litošová: Možná válku, ale ničemu se vyloženě nebráníme. Psaly jsme i o sexu, tedy spíš o tom, jak přijde dítě na svět, nebo o rozpadu rodiny. Jsou to ožehavé články, které někdy vyvolají i negativní reakce. Většinou jsou však pozitivní.

Švejdíková: Nebereme je jako konkurenta. Například v posledním japonském čísle je příspěvek o lovení Pokémonů.

Litošová: Je to jiné médium. Doufáme, že to rodiče doma ukočírují a dětem předloží papír jako alternativu.

Litošová: S názvem přišel Joachim, který už před jeho vznikem dlouho vydával stejnojmennou edici dětských knih ve svém nakladatelství Labyrint. Připadalo nám logické, aby se tak jmenoval i časopis.

Litošová: Ano, známe se od roku 1996. U mě to bylo tak, že jsem se chtěla kreativně realizovat. Vedla jsem blog, psala pohádky. Když jsem nastoupila do Labyrintu, nabízela jsem tyto své výtvory Joachimovi.

Švejdíková: Vystudovala jsem módní návrhářství a odjakživa jsem si ve volném čase kreslila. Když jsem se v roce 2007 definitivně vrátila do Čech, měla jsem malou dceru a vymýšlela pro ni různé hrátky na papíře. Také já jsem je ukázala Joachimovi.

Litošová: Nezávisle na sobě jsme ho oslovily, aniž by nás dvě napadlo spolupracovat. Joachima to ale napadlo. Dětský časopis nosil v hlavě už dlouho, potkalo se to ve správný čas.

Litošová: Uvnitř jsme pořád tak trochu děti. Plníme si vlastní sny.

Švejdíková: Lehce sleduji školní osnovy, abych měla přehled, co probírají třeťáci čtvrťáci. Jinak si ale prostě hrajeme.