Miroslav Vodrážka: Až na pár lidí nikdo netušil, že je Egon Bondy agentem StB

V nové knize Zbyněk Fišer | Egon Bondy a Státní bezpečnost Petra Blažka a Miroslava Vodrážky je charakterizován i jako vypočítavý histrión, který udával své bližní Státní bezpečnosti, a to jak z ideových, tak i zištných důvodů.

Jeden z autorů publikace, badatel z Ústavu pro studium totalitních režimů Miroslav Vodrážka, to v následujícím rozhovoru osvětluje.

V roce 2004 získal historik Petr Blažek ofocené a vytříděné archivní materiály ze spisu agenta Zbyňka Fišera (alias Egon Bondy). Napsal mu několik dopisů do Bratislavy, kde tehdy žil, a Bondy mu nakonec namluvil audiozáznam, který je na CD součástí naší knihy, kde se ke spolupráci s StB vyjadřuje. Jelikož jsem se už v roce 2015 na základě archivních dokumentů kriticky vyjadřoval ke Zbyňku Fišerovi, Petr Blažek mne vyzval ke spolupráci.

Ano, on zpracovával dokumenty, které rozsahem přesahují dvakrát mou studii. V Archivu bezpečnostních složek jsme s Petrem objevili přes tisíc dokumentů vztahujících se k Fišerovi.

Abychom ale nebyli osočeni, že čerpáme jen z dokumentů komunistické tajné policie, do své studie jsem také zahrnul rozsáhlé básnické dílo i jeho spisy a rozhovory.

Seznámil jsem se s ním v 70. letech minulého století, na druhé straně jsem se ale otevřeně vymezoval proti pojetí manažera Plastic People of the Universe Ivana Martina Jirouse, že undergroundová kultura se nemůže obejít bez alkoholu.

Zatímco mnozí si užívali s Bondym po hospodách, on chodil ke mně domů střízlivý jako jeden z účastníků bytového semináře, který vedl Milan Machovec. V kruzích, ve kterých jsem se pohyboval, tehdy platilo, že kdo byl šílenější, ten měl větší respekt. Bondy vzbuzoval dojem, že patří do stejné subkulturní skupiny.

Samozřejmě existovala celá řada aktivistů jako třeba Ivan Martin Jirous, František Stárek, Petr Cibulka a další, kteří si s StB nikdy nezadali. Jirouse ale k Bondymu vázalo silné citové pouto – byl to jeho guru, proto ta aureola bagatelizace.

Fišer/Bondy byl velkým fabulátorem a především manipulátorem. Dokázal lidi přesvědčit o svých lžích, například, že je autentickým kritikem komunistického režimu, ve skutečnosti s ním sounáležel.

Spisovatel Petr Placák ještě dnes tvrdí, že Fišer byl monstrum, ale Bondy je guru. Jirous se seznámil s Bondym v blázinci jako relativně mladý člověk, který netušil, že čtyřicetiletý marxistický myslitel a básník mu bude lhát, čehož si naopak všiml historik a novinář Záviš Kalandra.

Třeba hudebník Plastic People of the Universe Josef Janíček. Pak první manželka Ivana Martina Jirouse Věra a zejména psycholog a jeden z iniciátorů Charty 77 Jiří Němec. Až na pár lidí nikdo netušil, že je agentem StB a poškozuje lidi jak v undergroundu, tak v Chartě 77.

Ano, protože oba skrývali svou identitu. Nohavica se stylizoval do svobodomyslného barda a písničkáře, Bondy do autentického guru undergroundu. Přitom tvrdil, že podmínkou undergroundové existence je odmítání kolaborace s režimem. Na druhé straně Nohavica i Bondy problém své kolaborace v textech náznakově řeší, ale zašifrovaně. Nenašli odvahu hovořit otevřeně. Oba utíkají sami před sebou, což je ale marná snaha.

Ano to je cesta. Ovšem určití lidé si raději vytvoří obranný psychologický krunýř. Člověk ale musí mít zodpovědnost sám za sebe, za to, čím je, jak existuje a jak ovlivňuje druhé, a je jedno, zdali jde o písničkáře nebo myslitele. Oni selhali, protože odmítli přijmout zodpovědnost sami za sebe, a když stáli před rizikem vykročit směrem k vlastní svobodě, zvolili si nesvobodu.

Můžeme se samozřejmě čistě esteticky dívat na sochy fašistického sochaře Arno Brekera, nebo dokonce akvarely Adolfa Hitlera. Jenže svět je nutno vnímat vcelku. Nemůžeme tvůrce oddělit od života a toho, co vytvořil a za jakých podmínek.

Částečně omylem byl veden jako důvěrník už v roce 1954. Agentem Klímou byl od roku 1961 do roku 1968. Jeho řídícím orgánem byl Jiří Kořínek, s kterým se seznámil při dálkovém studiu FF UK. V době pražského jara se Fišer postavil proti liberalizaci společnosti z důvodů svého marxisticko-maoistického přesvědčení.

Od roku 1972 je veden jako důvěrník Zbyněk a následně se stává až do roku 1977 agentem s krycím jménem Mao, a to už je v undergroundu. Od roku 1985 až do pádu komunismu je veden pod krycím jménem Oskar. Fišer poskytoval informace StB ale i v době, kdy nebyl vedený jako spolupracovník.

Migroval především mentálně politicky: byl komunistou, trockistou, fašistou, maoistou a vyznával i hodnoty undergroundu. Nejvíce migroval morálně, takže malíř Mikuláš Medek ho považoval za policejní kavku, Vladimír Boudník se od něho postupně distancoval stejně jako mnozí surrealisté. V 50. letech byl součástí spíše kriminální subkultury.

Živil se i tak, že se vydával za převaděče, aby nešťastníky, kteří se chtěli dostat za střežené hranice komunistického koncentráku, mohl finančně „oškubat“. StB ho nejdřív sledovala jako agenta chodce, než zjistila, že se jedná o příživníka. V druhé polovině 50. let si začal budovat novou pozici, stal se marxistickým myslitelem a se spisovatelem a s Hrabalem se už nestýkal.

Od počátku 50. letech trpěl Bondy slavomamem. Považoval se za génia, kterého svět nechápe, což ho frustrovalo. Záviděl druhým popularitu a v Bratislavě například zúčtoval s celou českou literaturou a dílo Bohumila Hrabala odsoudil jako „svinstvo“, na kterém jen „vytřískal“ peníze.

Nejautentičtější jsou jeho básně z 50. let. Paradoxně většina básní, které ale zhudebnili Plastic People of the Universe na své první desce v roce 1978 jako například Dvacet, Magické noci nebo Spofa blues, vznikla v době jeho spolupráce StB, kdy, jak prozradil Petru Blažkovi, získal klid na práci.

Spoustu mladých lidí ale inspiroval a podpořil v literárním psaní nebo v zájmu o duchovno. Například mého kamaráda oslovil tak, že se nejdříve začal učit sanskrt a dnes je odborníkem na buddhismus.

Ano, hlavně od lidí, kteří jsou v zajetí sentimentální undergroundové historie a věří ve staré bondyovské mýty. Někteří ale operují s novými mýty, například se známou levicovou generalizující zkazkou, že materiály StB jsou nedůvěryhodné.

Jiní konstruují mýtus, že studie vznikla na základě mého osobního zklamaní z Bondyho a tímto způsobem se mu mstím. Nechápou, že západní duchovní systém se přes dva tisíce let kriticky vymezuje vůči mytickému myšlení.

Naše kniha začíná citací z dokumentu StB, že možnosti Zbyňka Fišera jako kandidáta pro spolupráci jsou prakticky neomezené.