KOMENTÁŘ: Nevydání knihy české transgender komunitě nepomůže

Nevratné poškození Američanky Abigail Shrierové poprvé vyšlo v roce 2000. Způsobilo tedy nejdřív poprask ve Spojených státech. Publicistka – s vynikajícím vzděláním a publikující v minulosti v prestižním deníku Wall Stret Journal – na základě statistik například tvrdí, že řada lidí, kteří se k transgender komunitě nyní hlásí, s ní nemá „biologicky“ nic společného.

V knize mimo jiné rovněž shrnuje to, že dříve se „problém“ týkal v drtivé většině mužů, v posledních letech však závratně stoupá počet žen usilujících o změnu pohlaví. Vše tak považuje za určitý módní fenomén ovlivněný celebritami, jež se k ní v USA hlásívají. Jen namátkou jde o Caitlyn Jenner(ovou), Chaze Bona, Isis King(ovou), Elliota Page či Laverne Cox(ovou)…

Tvrzení Shrierové okamžitě vzbudila silné protireakce, o nichž se stále - velmi emotivně - diskutuje v celém světě. Albatros Media slovy svého ředitele Václava Kadlece o kontroverzi spojené s dílem od začátku dobře vědělo. Přesto se knihu rozhodlo vydat, a to ve svém nakladatelství Na stole. V rámci „diverzity“ a ve snaze podpořit širokou „škálu témat, která rezonují ve společnosti, a pohledů na ně“.

Co se po letech, kdy se na ni kupovala autorská práva, kdy se překládala do češtiny, editovala, změnilo? Vážně má Nevratné poškození sílu Mein Kampfu, díla Adolfa Hitlera, které se plošně stahovalo z českého trhu v roce 2010? Na tohle jasné odpovědi neexistují, což otevírá prostor ke spekulacím.

Z pohledu čtenářky, která si podklady k zásadním tématům ráda sama vyhledává, mělo Nevratné poškození v češtině vyjít. Všichni přece víme, že stažení knih z trhu, cenzura, či dokonce ničení svazků… zájem o daný titul zvyšuje. Ostatně přesvědčili se o tom v naší minulosti katolíci, rakouské, rakousko-uherské úřady, cenzoři fungující za první republiky, ale i ti, kteří úřadovali po roce 1948.

Navíc vyjádření Albatrosu Media typu: chceme vás ujistit, že nám vaše názory a podněty nejsou lhostejné, není také příliš šťastné. Zvláště ve chvíli, kdy se neví, koho konkrétně se ptali, kolik lidí knize v českém překladu vystavilo „stopku“, kolik by ji naopak vydalo.

Přidám-li k tomu fakt, že firma stanovisko veřejně sama neprezentovala, čekala, až se novináři ozvou a začnou vše ověřovat, je to celé opravdu nešťastné. Nejen pro ni, pro čtenáře, ale zejména pro českou transgender komunitu. Kniha je totiž běžně – byť v angličtině – všude dostupná.

Snaha Albatrosu o „cenzuru ve jménu dobra“ tak vychází vniveč. Do již tak vypjaté diskuse o nelehkém tématu vnesla pachuť jiného trendu: podívej se, oni nám zase cosi tají… Z pohledu mainstreamu Albatros tak lidi, které chtěl původně „chránit“, poškodil.