Článek
V roce 1973 spatřila světlo světa Moje tajemná zahrada: Erotické fantazie žen z pera Nancy Fridayové, která je sbírkou rozhovorů a dopisů na téma ženské sexuality. Andersonová ji poprvé otevřela během přípravy na roli sexuální terapeutky v seriálu Sexuální výchova, jehož už čtvrtou řadu loni uvedl Netflix.
Publikace prý herečku odzbrojila svou syrovostí a intimností, kvůli čemuž byla zakázaná v katolicky založeném Irsku, a podnítila ji k zamyšlení, co se od doby vydání tohoto bestselleru ve společnosti změnilo. Rozhodla se pro vlastní podobně laděnou knihu, která bude na rozdíl od díla Fridayové ryze anonymní.
Zahájila projekt nazvaný Milá Gillian, v němž ženám umožnila zasílat jejich soukromé zpovědi prostřednictvím vytvořeného internetového serveru. Po skončení nastavené lhůty pro příjem textů měla v ruce tisícistránkový rukopis, který by vystačil na osm knižních dílů.
Až čtvrtina dětí se dnes setká s pornografií už v 8 letech. Hrozí jim závislost i pokřivený pohled na intimitu
„Přišlo nám přes jedenáct set dopisů. S vydavatelem nám poměrně dlouho trvalo je všechny pročíst. Obsah některých z nich nám totiž vyrazil dech natolik, že jsme se o něj museli podělit s ostatními. Do finální verze jsme texty nevybírali podle úrovně slohu jejich autorek, ale tak, aby v knize byla co největší rozmanitost sexuálních zkušeností,“ popsala herečka v rozhovoru pro televizi CNN.
Muži knihu kupují i dcerám
Výsledná 360stránková kniha zahrnuje vyjádření žen bez ohledu na věkovou kategorii, sexuální orientaci či náboženské vyznání. Jsou mezi nimi manželky žijící v letitém vztahu, jemuž chybí energie a vzrušení, dospívající dívky, které sex dosud neměly, i sedmdesátnice, které sní o BDSM praktikách.
Andersonová na knihu dostává kladnou zpětnou vazbu nejen od čtenářek, ale i od jejich partnerů.
„Někteří muži mi psali, že ji koupili svým dcerám, aby je podpořili v boji proti toxické maskulinitě,“ řekla v rozhovoru pro televizní stanici ABC News.
Přispěvatelky mohly, ale zároveň nemusely při zaslání textu vyplnit osobní dotazník, v němž byla mimo jiné otázka na jejich národnost nebo etnickou příslušnost.
Ač v publikaci zaznívají hlasy převážně Američanek a Britek, nechybí v ní ani katolicky vychovaná Rakušanka, Moldavanka vyznávající pravoslaví nebo Asijky východních náboženských směrů. Češky ani Slovenky ovšem zastoupeny nejsou.
RECENZE: Přežít Výmarské republice pomáhá i český novinář
„Četba bezprostředních zkušeností ze zemí, kde společenské normy, a v některých případech dokonce i zákon znemožňují jiné než heterosexuální vztahy a manželský sex, pro mě byla vystřízlivěním,“ podotkla Andersonová v knižním prologu.
„I řada pisatelek z takzvaných liberálních zemí však promlouvala o pocitech studu, trapnosti a viny, o strachu či neochotě svěřit se partnerovi či partnerce s tím, na co doopravdy myslí, když se s nimi milují nebo, a to často, když samy masturbují,“ dodala.
Dílo podle jeho editorky odhaluje, že představy o sexu bývají lepším stimulantem než to, co reálně probíhá při tělesném sblížení.