Jodi Ellen Malpasová: Manžela se ptám, zda mohou mé erotické fantazie v literatuře fungovat

Její knihy u nás spadají do kategorie červená knihovna. Jsou plné touhy, lásky, erotiky a sexu. A také silných žen i mužů, kteří žijí většinou ve vysokých společenských kruzích. Jde o pohádky pro dospělé, pro ženy, jež chtějí snít.

Jodi Ellen Malpasová s nimi slaví velké úspěchy. Její knihy jsou vydané ve více než dvaceti jazykových mutacích. Pravidelně vládne žebříčkům prodeje nejen v anglofonním světě.

Tuhle nálepku mi dal před lety deník The Sundy Times a drží se mě, to máte pravdu. Od té doby jsem se posunula osobně i literárně jinam.

Mé příběhy jsou čistě smyšlené, i když možná mám se svými hrdinkami společné to, že mě přitahují silní muži, takzvaně alfa samci…

První román jsem napsala v době, kdy jsem si nebyla úplně jistá, co od života chci. Věděla jsem, že jsem máma, manželka, pracovně jsem ovšem tápala.

Nejen duší. Díky tomu, že jsme zaměstnávali muže, jsem skutečně pronikla do jejich světa. Z těchhle zkušeností stále čerpám…

Musím k tomu taky říct, že když jsem tátovi řekla o svých plánech stát se spisovatelkou, byl velmi skeptický. Nezdálo se mu, že by to mohlo vyjít. Když se mi začalo dařit, jela jsem na velkou akci do New Yorku a vzala jsem ho s sebou. Právě tam viděl, že to může fungovat. Byl šťastný i za mě.

Dlouho jsem si psala do šuplíku. Milovala jsem literaturu, historii, jen škola mě nebavila. Byla pro mě stresem, nevzpomínám na ni vůbec ráda. A upřímně, nebyla jsem skvělá žačka ani studentka. Jsem si jistá, že mé učitelky angličtiny musejí být velmi překvapené nyní z toho, co mě roky živí. Ne že by mi nešly eseje, slohové práce, ale vím o sobě, že mám mezery v gramatice… Naštěstí po mně ještě knihy čte několik lidí. Chyby se do tisku vychytají.

Ne, i když jedny britské noviny to jeden čas tvrdily… Byla jsem klasickou kancelářskou spojkou, řešila jsem nejrůznější administrativní věci. Na druhou stranu bych si poradila s lecčíms v terénu. Jsem dost manuálně zručná. Leccos si doma opravím, zvládám i instalatérské práce, dokonce mě to velmi baví. Mám proto velkou zálibu v nákupu nejrůznějších nástrojů. Tohle vše jsem zdědila určitě po rodičích.

Bylo to zkrátka nejjednodušší. A jak se záhy ukázalo, trefila jsem se do doby, kdy měla přijít na trh. Čtenářky zrovna hltaly Padesát odstínů šedi, hledaly podobné knihy, podobné literární série. Aniž bych dělala své prvotině (v říjnu 2012 vydala první díl trilogie This Man – pozn. red.) jakoukoli reklamu, začala se mezi nimi šířit.

A to jsem ani neočekávala, že ji někdo – kromě mě a mých blízkých – bude číst. Byla jsem totální amatér. Neměla jsem stránku ani na instagramu, ani na jiných sociálních sítích. A tohle už byl jen krok k další, tištěné knize.

Na facebooku, kde jsem si založila první stránku. Záhy se o ní začalo mluvit, psát mezi ženami, které vyhledávaly romantickou literaturu. Takhle jsem doputovala až k nabídce velkého nakladatelství, odkud se mé knihy začaly dostávat do neanglofonních zemí. Ostatně Česká republika byla jedním z prvních států, kam pronikly. Daří se jim u vás stále.

Je to snílek. Má ráda své fantazie, stejně jako já si ale čte i o fantaziích jiných. Plus v určitých chvílích potřebuje utéct z reality jinam, do světa, kterému vládne láska, romantika, napětí a erotika.

Chce se cítit milovaná, zbožňovaná. Chce prožívat, aspoň krátkodobě, emoce naplno. A z různých důvodů to je v jejím životě nějak nejde. Mám pocit, že si tímhle obdobím prochází občas každý, možná, líp řečeno, každá z nás. Ženy touží po dotycích, po tom, aby se někomu líbily, a chtějí to slyšet…

Zbožňuju romantické knihy, seriály, nejlépe s historickým pozadím, v kulisách Londýna, případně královského dvora. Třeba Jindřich VIII. Tudor, Lady Diana mě přímo fascinují… Tohle vše mám ráda, ale když píšu, je pro mě těžké cokoli číst. Můj mozek se soustředí jen na tvorbu.

Můj agent.

Obvykle, až když vyjde.

Jsem si dost jistá, že by se mu to líbilo, ale nedělám to. Určitě by si leccos chtěl z mých erotických pasáží taky vyzkoušet, jenže já nemohu pořád práci přerušovat… Jinak ho v ničem nezanedbávám… On je taky v době, kdy píšu, obvykle v práci. Někdy se ale manžela ptám, zda mohou mé erotické fantazie v literatuře fungovat. Chci znát jeho mužský pohled.

Pravdu. To, že jsem byla na rande s různými muži a moc jsem si to užila.

Mé tvůrčí tempo vypadá zvenčí až strašidelně, ale dokážu odpočívat. Ty tři knihy za rok odrážejí mimo jiné skutečnost, že jsem měla leccos napsaného takzvaně v šuplíku. K dnešku jich mám jinak na kontě 31. Počítám-li ty, co jsem napsala a odevzdala k vydání.

Ve svém okolí. Mám hodně kamarádek, úžasnou rodinu. Každý ví, že nic „neutajím“, že cokoli udělají, řeknou, mohu využít při psaní. Stačí mi maličkost, z níž často udělám velký příběh. Fantazii mám velkou. Držím se přitom zásady, že dobrá kniha musí stát na lásce, musí v ní být ale taky skandály, intriky.

Jsem celý rok „knihovnou“. Přátelé, známí si ke mně chodí, vzpomenou si na mě, když jedou na dovolenou, mají volno. Obvykle mi zavolají a ptají se, co mám nového. Ráda jim vyhovím, něco jim vždy dám. Vánoce do tohoto modelu tak nějak přirozeně zapadají.