Ivan Pilip: Neobjeví-li se zcela zásadní argument pro to, aby Nevratné poškození nevyšlo, představíme ho koncem května

Záhy poté, co se v Albatros Media rozhodli nevydat Nevratné poškození, jste jménem Bourdonu oznámil, že se budete knihu snažit vydat. Jak daleko jste v jednáních, co se týče autorských práv?

S agenturou jsme v zásadě domluveni, jednání byla velmi rychlá.

Popíšete laikovi, jak dlouho podobný proces – až do uvedení na trh u nás – v případě podobné publikace trvá?

Záleží na tom, zda jde o překladovou literaturu, nebo tuzemskou tvorbu. V případě rozsáhlejších překladů může jít klidně o celý rok, ale i v případě českého autora je nutné počítat s několika měsíci. Text knihy musí být zredigován, poté projít jazykovou korekturou, dělá se grafické řešení vnitřku knihy i obálky, připravuje reklama, vybírá tiskárna a několik týdnů pak zabere samotný tisk. Nejkratší doba budou odhadem dva až tři měsíce, u překladové je těžké se dostat pod půl roku.

Kdyby tedy mohlo být Nevratné poškození, v případě, že uspějete, na českém trhu?

Vzhledem k tomu, že jsme předběžně dohodnuti s agenturou i překladatelkou na odkoupení práv, byla by ta doba výrazně kratší. Pokud se neobjeví zcela zásadní argument pro to, aby kniha nevyšla, představíme ji na pražském Světě knihy na konci května.

Skočíme ještě k plánování edičního plánu na konkrétní rok. Jak tenhle proces vypadá?

Obecně se nové knihy vybírají z nabídek literárních agentur nebo na knižních veletrzích. Dále pak jde o nové knihy zavedených autorů nakladatelství a občas také o spíše náhodný objev – například v recenzi nějakého zahraničního časopisu. Velmi málo titulů vybereme, alespoň v našem případě, ze zasílaných rukopisů. Ale přesto i mezi nimi lze objevit zajímavé autory. Vyhledáváme nové tituly průběžně a o jejich zařazení do edičního plánu rozhoduje po konzultacích s dalšími redakční tým.

Ještě jsme nakladatelství, které jste založil, nepředstavili…

Nakladatelství vzniklo před 12 lety společným nápadem vydat knihu tehdy málo známého autora divadelních her Patrika Hartla (ex švagr Ivana Pilipa - pozn. red.). Vlastně jsme dlouho váhali, jestli máme rozšiřovat záběr a nemáme – s ohledem na mimořádný úspěch jeho knih – vydávat jen díla tohoto autora, případně pár dalších knih ročně spíše jako hobby.

Je nutné vzít v úvahu, že najít knihu, která znamená skutečný obchodní úspěch, je velmi těžké a ve srovnání s knihami Patrika Hartla prakticky nemožné. Postupně ale s rostoucím počtem prodaných knih, získanými zkušenostmi a postavením na trhu jsme došli k názoru, že se pokusíme stát alespoň středně velkým nakladatelstvím a počet knih jsme začali rozšiřovat – letos jich vydáme zhruba 40. Do budoucna bychom rádi počet dále zvyšovali a nevylučujeme ani možnost hledat na trhu jiné nakladatelství, které by bylo možné převzít.

Je to vaše hlavní pracovní činnost?

Pro mne osobně není nakladatelství jedinou činností, ačkoli mu věnuji velkou část svého času. Mám ale několik dalších projektů a značnou část roku žiji v zahraničí. Proto také k rozhodnutí o strategii růstu přispěl fakt, že se dcera Sylvie rozhodla ve firmě působit, postupně přebírá velkou část řízení, a tak by bylo zajištěno to, co musí řešit mnozí majitelé firem v mém věku: perspektivu dlouhodobé kontinuity.

Vaše první vydaná kniha byla Prvok, Šampón, Tečka a Karel právě od Patrika Hartla. Prozradíte mi, jaký z jeho šesti titulů se nejlíp prodává?

Patrik Hartl je mimořádný fenomén současné literatury a prodeje jeho obou posledních knih - 15 roků lásky a Gazely – se blíží 250 tisícům kusů. Vysoko nad sto tisíc kusů se ale prodalo všech jeho knih, což se opravdu zcela vymyká běžnému standardu knižní produkce. Pro srovnání – náš druhý nejprodávanější autor je Matthew Perry, jehož pamětí se zatím prodalo zhruba 35 tisíc kusů.

Z literatury faktu je to pak kniha Pomsta geografie geopolitika R. Kaplana, jejíž prodeje se blíží 10 tisícům kusů. Běžné ovšem je, že prodej mezi tisícem a dvěma tisíci je považován za slušný a kniha se tak alespoň zaplatí. A ani to se u nemalé části titulů nepovede, konkurence je silná a knih vycházejí tisíce ročně.

Souhrnně se titulů pana Hartla prodalo přes milion, díky čemuž můžete vydávat i menšinové tituly. Z jakých jazyků nejčastěji pocházejí?

Ediční plán nakladatelství zahrnuje několik žánrů. Jedním z nich jsou knihy pojednávající veřejný život nebo moderní historii. Vydali jsme například skvělou knihu o Mnichovu z pohledu britského historika D. Fabera, dále Strach – Trump v Bílém domě, kterou napsal novinář z aféry Watergate R. Woodward, knihu Putinovy války známého politologa M. Galeottiho…

Z nejnovějších považuji za úžasnou knihu Chlapec z bloku 66, paměti chlapce židovského původu z Podkarpatské Rusi přeživšího nacistické koncentrační tábory, kterou přijel před pár týdny představit ve svých 92 letech. Zajímavý se nám zdá také historický román, zakoupili jsme práva na knihy nejprodávanějšího španělského autora S. Posteguilla, jehož historických příběhů ze starého Říma se po světě prodaly miliony kusů.

A co takzvané menšinové tituly?

Snažíme se hledat i tituly literárně náročné s menším tržním potenciálem, kde se zpravidla pracuje s granty. Máme například menší edici současných autorů z menších evropských jazyků a vzhledem k mému osobnímu zájmu o Latinskou Ameriku jsme vydali několik knih latinsko-amerických autorů.

Nejnovější z nich, kniha Chilana R. Ampuera, vyjde za měsíc a má vazbu i na českou historickou zkušenost, protože popisuje přerod autora z mladého marxistického revolucionáře vyslaného studovat socialismus do NDR v odpůrce levicových diktatur.

Samozřejmě je pro nás ale hodně důležité hledat také knihy pro širokou veřejnost s šancí na velký čtenářský úspěch. Proto je jedním ze směrů našeho edičního plánu i tvorba z oblasti populárního umění – vedle zmíněného M. Perryho teď vydáváme paměti Britney Spears, zakoupili jsme práva na paměti Anthonyho Hopkinse, příběh rappera Tupaca Shakura a další. Věřím, že každé z takových knih se nám podaří prodat přes deset tisíc kusů.

Nelitujete, že se vám v téhle kombinaci vyhýbají třeba ceny Magnesia Litera?

Myslím, že řada našich překladů by svou kvalitou na jednu z cen kandidovat jistě mohla, také jsme některé překlady navrhli. Ale každopádně platí jedno – vážíme si takovýchto ocenění a každého, kdo je dostane, zároveň hlavní je pro nás dostat knihy ke čtenářům, protože bez toho je osud každé knihy neúplný.

Je tahle branže tvrdší než politika, kde jste byl?

Vydávání knih je krásný obor, od dětství jsem s nimi trávil hodně času a jsem rád, že se mi staly i jednou z profesí… Politika je rozhodně mnohem tvrdší, nakonec pokud vydáte dobrou knihu, nebrání to nikomu jinému vydat jiný dobrý text a úspěšných nakladatelství mohou fungovat desítky i víc.

Tohle v politice neplatí, vyhrát může – alespoň v daném volebním období – jen jeden tábor, a i uvnitř něj bývají konflikty. Navíc v případě nakladatelství jde samozřejmě o podnikání, ale vztah ke knihám je asi všem společný, a to také atmosféru v oboru ovlivňuje.

A prozradíte mi, co právě čtete?

To by byl dlouhý seznam. Mám ve zvyku mít rozečtených nejméně pět knih současně a řadu dalších na jakémsi „čekacím listu“. Ale teď právě dočítám vynikající román z doby hladomoru v Povolží Vlak do Samarkandu a zajímavou geopolitickou analýzu Osudová past Grahama Allisona. A z pracovních důvodů čtu detektivní román nejčtenějšího panamského autora z pozadí kauzy Panama Papers, a protože se mi zatím zdá velmi čtivý, myslím, že se čtenáři brzy dočkají asi prvního překladu autora z této země.